Exploratorní laparoskopie se používá od roku 1910 a patří mezi nové postupy při rutinní diagnostice apendicitidy. Je možné ji řadit mezi „semi-invazivní“ postupy v porovnání s vyšetřeními jako ultrasonografie/ CT/MR na jedné straně, a s otevřenou laparoskopií na straně druhé. Podle literatury, většinou v retrospektivních studiích, může laparoskopie snížit četnost zbytečných apendektomií ve 20 až 30 procentech případů a zvýšit přesnost diagnostiky apendicitidy o 95–99 procent. To znamená, že citlivost metody laparoskopie je 92 procent při diagnostice akutní apendicitidy, včetně všech případů, kdy se jedná pouze o zánět mukózní. To ale stále znamená, že přibližně jeden z jedenácti případů apendicitid je přehlédnut a tudíž nadále zůstává otázkou, zda by měl být apendix, který při laparoskopii vypadá normálně, ale který provází akutní bolest v pravé fossa iliaca, operován, či zda, pokud operován není, hrozí riziko přehlédnutí časného případu apendicitidy, která později povede k perforaci a peitonitidě. Mukózní zánět, pochopitelně, nemůže být nikdy diagnostikován, pokud není apendix operován. Přesto se zdá, že souhrn dostupných údajů potvrzuje názor, že se nestává, že by byl při explorativní laparoskopii přehlédnut případ akutní apendicitidy, která by vyžadovala apendektomii. Zda se vyskytují případy akutní apendicitidy, které nevyžadují apendektomii, lze zjistit pouze z prospektivních studií. Cochranův přehled, který byl publikován začátkem roku 2002 a analyzoval 45 randomizovaných studií, z nichž bylo 39 provedeno u dospělých, srovnával jak léčebné, tak diagnostické výsledky u pacientů, kteří podstoupili otevřenou nebo laparoskopickou chirurgickou operaci z důvodu podezření na apendicitidu. Diagnostické výsledky favorizovaly laparoskopický přístup z důvodů, že snížily jak četnost negativních apendektomií, tak i „četnost neurčených diagnóz“, nejvýrazněji v případech žen v reproduktivním věku. Přesto, v závěru studie, její autoři vyjádřili pochybnosti nad kvalitou některých výzkumných údajů, které analyzovali, a doporučili, aby bylo provedeno více slepých studií. Jelikož se všeobecně předpokládá, že laparoskopická apendektomie způsobuje intraperitoneální adheze s menší pravděpodobností, než otevřená břišní chirurgie, doporučili též, aby se provedly delší následné studie, které by zhodnotily relativní incidence obstrukcí způsobených adhezemi následkem obou technik. Ze studie můžeme tudíž vyvodit závěr, že ve všech nejasných případech představuje v roce 2003 laparoskopie lepší počáteční krok, než laparotomie. Přesto zůstává nadále k dispozici málo údajů, které by srovnávaly moderní techniky, jako ultrasonografii a CT s laparoskopií, a v porovnání s nimi význam laparoskopie zhodnotily.

        Klíčová slova: akutní apendicitida – laparoskopie – laparotomie