Screening sluchu u novorozenců pomocí tranzientně evokovaných
otoakustických emisí
ČernýM.1, Zoban P.1, Groh D.2, Brabec R.1, Vejvalka J.3, KabelkaZ.2, Vejvalková Š.4, VlkR.1
Novorozenecké oddělení s JIRP, Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha1 vedoucí doc. MUDr. P. Zoban, CSc. ORL klinika 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha2 přednosta doc. MUDr. Z. Kabelka Oddělení informačních systémů 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha3 vedoucí ing. M. Voříšek Genetické oddělení 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha4 přednosta prof. MUDr. P. Goetz, CSc. |
|
Souhrn:
Cílem studie bylo ověřit vyšetření sluchu pomocí tranzientně evokovaných otoakustických emisí (TEOAE) jako
metody pro screening poruch sluchu v raném dětském věku a posoudit opodstatněnost screeningu poruch sluchu
u celé nebo jen u rizikové populace novorozenců v ČR. Problematika screeningu poruch sluchu u novorozenců je
velice aktuální: uváděná prevalence poruch sluchu je 40 - 110 na 100 000 živě narozených dětí (1 : 900 - 1 : 2500).
Pro srovnání, incidence hypotyreózy i fenylketonurie je cca 2krát nižší.
Soubory a metodika: V období 1997 - 1999 bylo na neonatologickém pracovišti ve spolupráci s Dětskou ORL
klinikou FN Motol vyšetřeno 4790 novorozenců. Novorozenci byli rozděleni na fyziologické (91,7 %, tj. 4391 dětí)
a rizikové (8,3 %, tj. 399 dětí). Mezi rizikové jsme zařadili děti s patologickou rodinnou, perinatální či postnatální
anamnézou, tj. novorozence s anamnestickou zátěží poruch sluchu, s porodní hmotností < 1500 g, se skóreApgarové
v 5. min. < 6 b., s hyperbilirubinémií, hypotyreózou, s kongenitálními infekcemi, děti léčené mechanickou ventilací,
ototoxickými léky, s vrozenými malformacemi obličeje, krania a s genetickými syndromy. TEOAE byly
vyšetřovány pomocí speciálního zařízení ILO 288 Echoport. U fyziologických novorozenců byl screening prováděn
ve věku 2 - 4 dny, u nedonošených dětí po dosažení 40. gestačního týdne, u donošených patologických novorozenců
po ukončení intenzivní péče. Novorozenci s abnormálním záznamem byli opakovaně vyšetřeni po 4 týdnech, při
přetrvávání abnormálního záznamu opět po dalších 4 týdnech. Při přetrvávajícím patologickém nálezu bylo
následně provedeno vyšetření BERA (brainstem evoked response activity). Ze získaných výsledků byla stanovena
prevalence, pozitivní prediktivní hodnota (PPV) a specificita vyšetření TEOAE.
Výsledky: Ve skupině fyziologických novorozenců bylo identifikováno 6 dětí s poruchou sluchu, v rizikové
skupině rovněž 6 dětí. Přepočtená prevalence zjištěných poruch sluchu na 100 000 živě narozených činila 507
v celém souboru, u fyziologických dětí 261 a u rizikových 3652. Zjištěná PPV vyšetření TEOAE v souboru fyziologických
dětí byla 0,03 a u rizikové skupiny 0,17. Specificita vyšetření v souboru fyziologických dětí byla 0,92
a u rizikových 0,8.
Závěr: Metoda TEOAE je vhodná jako screening záchytu poruch sluchu v novorozeneckém období (PPV vyšší
než hodnota uváděná u screeningu hypotyreózy). Podle dosažených výsledků se zdá, že screening pomocí TEOAE
by měl být rutinně prováděn u rizikových novorozenců. Definitivní rozhodnutí, zda přijmout ideu celoplošného
screeningu, závisí na relaci ceny vyšetření a nákladů na péči o děti s pozdě diagnostikovanou poruchou sluchu,
včetně negativních důsledků pozdní diagnózy poruchy sluchu pro vývoj dítěte (opoždění vývoje řeči, mentálních,
psychosociálních a kognitivních schopností) a pro další reprodukční perspektivu rodiny.
Klíčová slova:
screening sluchu u novorozenců, otoakustické emise, TEOAE
|