Východisko. V posledních letech je stále více využívána v léčbě pacientů s chronickými lymfoproliferacemi monoklonální protilátka rituximab, která navozuje rychlou eliminaci nádorové populace. Výsledky in vitro experimentů poukazují na korelaci mezi účinností rituximabu a denzitou antigenu CD20 na povrchu buněk. Z tohoto důvodu bylo cílem naší práce analyzovat a porovnat denzitu mezi vybranými lymfoproliferacemi. Metody a výsledky. Vzorky pacientů s nově diagnostikovanou B-chronickou lymfatickou leukémií, lymfomem z malých lymfocytů a lymfomem plášťové zóny byly analyzovány na flow cytometru. Kontrolní skupinou byly stanoveny vzorky dárců krve. Denzita antigenu CD20 byla hodnocena u pacientů na nádorové populaci a u dárců na B lymfocytech. Denzita je vyjádřena v jednotkách MESF. U pacientů s B-CLL a SCLL byla denzita velmi nízká (25 300 vs. 36 100 MESF) a signifikantně nižší než u dárců (172 800 MESF, p<0,001), přičemž rozdíl mezi skupinami B-CLL a SCLL nebyl statisticky významný. U pacientů s MCL byla denzita (196 300 MESF) srovnatelná s denzitou u dárců. Závěry. U pacientů s diagnózou SCLL nebyla zaznamenána statisticky odlišná denzita antigenu CD20 ve srovnání s pacienty s B-CLL. Vysoká denzita u pacientů s MCL může sloužit jako pomocný parametr při odlišení této diagnózy od B-CLL a SCLL.

        Klíčová slova: rituximab, průtoková cytometrie, denzita, CD20, chronická lymfatická leukémie, lymfom z malých lymfocytů, lymfom plášťové zóny.