Východisko. S rozvojem implantabilních kardioverterů-defibrilátorů v léčbě maligních dysrytmií došlo i ke vzniku nových komplikací, specifických pro tuto terapii. Patří mezi ně zejména nevhodná terapie, arytmické bouře a proarytmické působení přístrojů. Cílem práce bylo popsat specifické komplikace v souboru nemocných s implantovaným ICD, analyzovat jejich příčiny, zjistit, zda mají prognostický význam pro další osud nemocného, a stanovit doporučení pro jejich řešení. Metody a výsledky. Celkem 138 pacientů s implantovaným ICD v letech 1994–2001. Medián sledování 47,35 měsíce. Průměrná ejekční frakce levé komory byla 38±14 % a 71 % nemocných trpělo ICHS. Celkem bylo zaznamenáno 2490 epizod dysrytmií, z toho 1490 hodnotitelných. 253 epizod (17 %) bylo klasifikováno jako nevhodná terapie. Nejčastější příčinou nevhodné terapie byla fibrilace síní s rychlou odpovědí komor v 68 %, flutter síní v 13 % a sinusová tachykardie v 11 %. Po terapeutické intervenci zůstalo 65 % pacientů bez další recidivy nevhodné terapie. Závažnou komplikací byl výskyt 38 arytmických bouří u 19 pacientů. Závěry. Epizody arytmických bouří byly výhradně komorové tachykardie (p<0,04) a přežívání pacientů po prodělané arytmické bouři bylo signifikantně nižší (p<0,05). Rizikové znaky kardiálního očekávaného úmrtí jsou věk > 66 let, ejekční frakce LK <35 % a prodělaná arytmická bouře. Autoři předkládají doporučení pro řešení nejčastějších komplikací.

        Klíčová slova: implantabilní kardiovertery-defibrilátory, nevhodná terapie, arytmická bouře, proarytmie.