Cílem práce bylo programově využívat potenciál rodiny v terapii poruch řeči. V předloženém článku popisuji svá pozorování a zkušenost v souvislostech s literárními zdroji. Vycházím z metody videotréninku a z rodinné terapie. Převážně intuitivní, neuvědomovaný proces (1), v němž rodiče dětem předávají schopnost řeči, lze podrobit mikroanalýze. Společným rozborem obrazu se lze terapeuticky dotknout podvědomých vodítek, jimiž se řídí rodičovské chování k dítěti. Ve foniatrické ambulanci jsem u 28 rodin užila videotrénink v terapii rozličných poruch řeči. Základem práce je zpomalená a zastavovaná videonahrávka a rodinně terapeutický přístup. Pracujeme na kontaktu, naladění (tuning in), příjmu iniciativ. Proces předávání řeči podrobujeme mikroanalýze. Ukazuje se, že způsob interakce rodičů a stav vývoje dětské řeči spolu souvisí cirkulárně. Zvažuji vztah tradované potřeby stimulace vývoje řeči a přestimulování (overstimulating). Pracuji s tím, že předávání řeči dítěti rodiče převážně dělají nevědomě. Má-li dítě poruchu řeči, je užitečné, aby rodiče svou kompetenci posílili zkušeností z mikrovideoanalýzy interakce. Jazyk videotréninku navíc skýtá možnost komunikovat mezi profesionály svou zkušenost s vlivem rodiny na vývoj řeči dítěte.

        Klíčová slova: interakce s dítětem, terapie poruch řeči, videotrénink, kontakt, stimulace.