Souhrn:
Metabolismus lipoproteinů (LP) hraje ústřední roli v aterogenezi. Štěpením lipoproteinů bohatých na triglyceridy,
a to jak exogenních – chylomikronů, tak endogenních – velmi nízko denzitních lipoproteinů (VLDL), vznikají
remnantní lipoproteiny účinkem lipoproteinové lipázy (LP). Aterogenita remnantních proteinů je nepochybně
prokázaná. Rovněž částice, které brání aterogenezi – lipoproteiny vysoké hustoty (HDL), jsou tvořeny v průběhu
lipolýzy LP bohatých na triglyceridy z jejich povrchových částí. Ochranná role HDL v aterogenezi spočívá
v reverzním transportu cholesterolu ze všech extrahepatálních buněk včetně buněk arteriální stěny. Plazmatická
koncentrace aterogenních LDL je regulovaná jejich tvorbou v játrech na jedné straně a utilizací na specifických
receptorech (zejména v játrech) na straně druhé. Počet těchto fungujících LDL receptorů je regulován geneticky
(vlastním genem pro LDL receptor a geny pro dva ligandy – apoprotein B a apoprotein E) a rovněž vlivem
vnějšího prostředí. Dieta s nízkým obsahem nasycených mastných kyselin a cholesterolu a vysokým obsahem
dietních vláken zvyšuje počet LDL receptorů, a tak snižuje jejich koncentraci. Monocyty vstupující do arteriální
stěny za stavu zvýšené koncentrace LDL intravazálně, a tedy i v endoteliálním prostoru, pohlcují nadbytečné
LDL částice (zejména oxidované) prostřednictvím scavengerových receptorů. Postupně se monocyty zvětšují
a přeměňují na rezidenční makrofágy a pěnové buňky. Tvorba pěnových buněk představuje iniciální fázi
aterogeneze, ale tyto buňky jsou rovněž časté v pokročilých aterosklerotických lézích, které jsou náchylné
k prasknutí a způsobují klinickou komplikaci – infarkt myokardu a mozkovou mrtvici.
Klíčová slova:
ateroskleróza, lipoproteiny, metabolismus
|