Hrudní paravertebrální blokády – závislost mezi
objemem aplikovaného roztoku a počtem
zasažených nervových struktur (anatomická studie)
Málek J.1, Kurzová A.1, Šach J.2, Doubková A.3, Srp A.4
1Klinika anesteziologie a resuscitace, UK 3. LF a FNKV, Praha, přednosta doc. MUDr. Jan Pachl, CSc. 2Ústav patologie, UK 3. LF a FNKV, Praha, přednosta prof. MUDr. Václav Mandys, CSc. 3Ústav anatomie, UK 3. LF, Praha, přednosta prof. MUDr. Jan Stingl, CSc.4Radiodiagnostická klinika UK, 3. LF Praha a FNKV, přednosta doc. MUDr. Jan Šprindrich, CSc. |
|
Souhrn:
Cíl studie: Paravertebrální blokáda získává v posledních 10 letech stále větší oblibu. Vzhledem k tomu, že na našem
pracovišti používáme kontinuální metodu z jednoho vpichu, rozhodli jsme se ověřit, zda existuje lineární závislost mezi
objemem podaného roztoku a počtem zasažených mezižeberních prostorů.
Typ studie: anatomická studie na kadaverech.
Název a sídlo pracoviště: UK, 3. LF a FNKV, Praha.
Materiál a metoda: Na kadaverózním materiálu jsme provedli standardní technikou oboustranně paravertebrální punkci
v oblasti Th4 s tím, že do vpichu na jedné straně jsme aplikovali 10 ml a do vpichu na druhé straně 20 ml roztoku obarveného
metylenovou modří. Po vyjmutí hrudních orgánů jsme sledovali rozsah modrého zbarvení pod pleurou a počet zasažených
mezižeberních prostorů.
Výsledek: Ve studii jsme použili celkem 16 kadaverů, ale vzhledem k anatomickým a technickým problémům jsme mohli
oboustrannou blokádu provést jen u 12 z nich. Prokázali jsme jasnou závislost (p < 0,05) mezi aplikovaným objemem
a počtem zbarvených interkostálních prostorů u jednotlivých individuálních kadaverů, tj. mezi levou a pravou stranou
u téhož preparátu, ale nepodařilo se nám prokázat žádný vztah mezi aplikovaným objemema rozsahem distribuce zbarvení.
Při podání stejného objemu roztoku byl u různých kadaverů rozsah zabarvení zcela nepředvídatelný. Při detailním rozboru
těchto příčin se ukázalo, že anatomicky není paravertebrální prostor jasně definován, a není ani dobře prokazatelný
zobrazovacími metodami, pokud není aplikován do prostoru roztok. Jako možnou příčinu shledáváme to, že prostor je
zřetelný až při průniku Tuohyho jehly a jeho velikost je dána kromě anatomických podmínek i tlakem a rychlostí podávaného
anestetika. Nižší poddajnost tkání post mortem by vysvětlovala i nižší počet zabarvených mezižeberních prostorů ve
srovnání se situací in vivo.
Závěr: Na pokusu s kadavery se nám nepodařilo prokázat , že by existoval jasný obecný vztah mezi aplikovaným objemem
a počtem zabarvených interkostálních prostorů. Význam tohoto zjištění pro klinickou praxi je ještě třeba dále zhodnotit.
Klíčová slova:
anestetická technika – místní anestezie – paravertebrální blokáda – rozsah blokády – anatomická studie
|