Rozpoznávání a integrace tělového, prostorového a pohybového schématu a navazující akce představují neustálý dynamický proces, jehož poruchy provázejí poruchy pohybu jako stín. Z této perspektivy je fyzioterapie neustálá konfrontace se syndromy neglektu. Uplatňují se zde, snad mnohem více než v ostatních oblastech klinické neurofyziologie, zákonitosti neuroplasticity, učení, paměti, neuronálního útlumu a synaptické inhibice. Prvky neglektu se naleznou až u 80 % nemocných po CMP, vysoká incidence je i u traumatických poškození mozku. Ve skutečnosti představuje neglekt syndromologické kontinuum. Patří sem mimo jiné deficit orientace, deficit pozornosti, deficit percepce (senzorický- extero, proprio, vestibulo, vizuo, audio atd.), deficit imaginace (reprezentace), deficit kognice, deficit integrace, deficit plánu pohybového úkolu. Pro úspěch terapie je nutné udržet pozornost a koncentraci na prováděný výkon tomuto požadavku přizpůsobit tempo a rytmus terapie. Terapii významně podpoří emocionální odměna. Snažíme se terapeutický program převést do formy hry, používat kladně emociálně působící předměty a osoby, co nejvíce podnětů exponujeme v neglektovaném prostoru a vyhýbáme se stimulaci na straně „zdravé“. Propojujeme vizuální, taktilní, proprioceptivní a zvukové stimuly. Co nejvíce kombinujeme aktivní a pasivní prvky s důrazem na aktivitu.Používáme vizuálnívodítka (visual cues).Tak jako každý trénink ve fyzioterapii a v rehabilitaci vůbec je i funkční terapie neglektu progresivním postupem. K podpoře rehabilitace můžeme dále využít řadu pomůcek, zařízení a speciálních postupů. Důležitou součástí rehabilitace nemocného s neglektem je intenzívní, včasný a multimodální trénink funkcí ruky.

        Klíčová slova: neglekt, rehabilitace, fyzioterapie, ruka