Amylin je polypeptidový hormon složený z 37 aminokyselin tvořený v pankreatických beta-buňkách, který byl poprvé izolován v roce 1987. Jeho uvolňování do cirkulace se zvyšuje postprandiálně, proporcionálně s množstvím přijaté stravy a jeho plazmatické koncentrace vykazují téměř shodný profil s profilem inzulinu. Fyziologické hladiny P-amylinu jsou od 4 pmol/l (nalačno) do 25 pmol/l (postprandiálně). Vysoká hustota receptorů pro amylin je především v mozku – v area postrema a nucleus accumbens. Amylin vykazuje 20% aminokyselinovou homologii s kalcitoninem a s adrenomedulinem a 44% homologii s CGRP peptidem (calcitonin gene – related peptide). Amylin suprimuje postprandiální sekreci glukagonu a ovlivňuje rychlost vyprazdňování žaludku. Tím přispívá k redukci postprandiálních výkyvů glykémie. Deficience amylinu vzniká typicky u pacientů s diabetem 1. typu a u pokročilého stadia diabetu 2. typu. Inzulinová rezistence při obezitě s vyššími hodnotami inzulinu je provázena zvýšenými hodnotami amylinu. Amylin snižuje příjem potravy a podílí se na regulaci tělesné hmotnosti. Některé biochemické formy amylinu působí proliferaci osteoblastů a inhibici kostní resorpce. Amylin také reguluje inzulinovou senzitivitu kosterního svalstva, účastní se mechanismů regulujících krevní tlak a má vazodilatační účinky.

        Klíčová slova: amylin, inzulin, glukagon, diabetes mellitus