Souhrn:
Článek se zabývá různými formami agitovanosti a delirií, k nimž je psychiatr volán na
nepsychiatrických pracovištích. Neklid plyne z nárůstu vyššího průměrného věku populace, jak
v nemocnicích, tak v ústavech sociální péče, a z přibývání duševních chorob vyššího věku v rámci
komorbidit. Vysvětluje úlohu konzultativní psychiatrie a roli psychosomatické medicíny. Zabývá se
historickým pohledem a forenzními hledisky na opatření, kterými byl a je neklid řešen v našich podmínkách
i v některých zemích EU. Zamýšlí se nad důstojností postiženého člověka, především stárnoucího, zda je,
nejvhodnějším řešením medicinalizace problému a jak by se k němu mohlo přistupovat jinak.
Klíčová slova:
agitovanost, delirium, nepsychiatrická pracoviště, ústavy sociální péče,
psychosomatická medicína.
|