Cílem studie bylo vyhodnotit spolehlivost jednotlivých zobrazovacích metod při posuzování průchodnosti portosystémové spojky. Autoři hodnotí výpovědní hodnotu dopplerometrického zobrazení portálního řečiště, MR portografie a rentgen-kontrastních angiografických vyšetření na vlastním souboru 24 nemocných, kterým byla v letech 1999–2003 založena portosystémová spojka pro portální hypertenzi. Na podkladě vlastních zkušeností předkládají návrh, kdy a která vyšetření indikovat, jak hodnotit jejich výsledky a kdy se spolehnout pouze na hodnocení endoskopického nálezu či celkového klinického stavu. Závěr: Doppler je dostatečně přesný pro rutinní kontroly průchodnosti portosystémové spojky, MR portografie je v této indikaci dostatečně spolehlivá i v případech, kdy je výsledek dopplerometrického vyšetření nejednoznačný, či odporuje endoskopickému nálezu nebo klinickému stavu. Indikaci rentgen-kontrastních vyšetření k ověření průchodnosti portosystémové anastomózy lze považovat za oprávněnou jen ve zcela výjimečných situacích.

        Klíčová slova: portální hypertenze – portosystémová spojka – jícnové varixy – krvácení – jaterní cirhóza – splenorenální spojka – chirurgie