Virus hepatitidy G byl objeven v roce 1995 dvěma nezávislými vědeckými skupinami. Jde o jednořetězcový RNA virus čeledi Flaviviridae, který svou genomovou organizací připomíná virus hepatitidy C (HCV) a který je přenášen krevní cestou. Rizikovými skupinami pro infekci jsou zvláště pacienti s mnohočetnou transfuzí, pacienti na dialýze, příjemci krevních derivátů a intravenózní narkomani. Existuje řada metod na detekci ribonukleové kyseliny viru (HGV RNA), které využívají vysoce konzervativních úseků genomu viru, zejména v 5’-nepřekládané oblasti (5’-UTR) a v NS5a-regionu. Mezilaboratorní kontrolní programy však ukazují na nízkou standardizaci a na významné rozdíly v citlivosti metod. Práce si dále všímá klinického významu infekce virem hepatitidy G a uvádí příklady prevalence HGV RNA ve vybraných populačních skupinách. Mnoho soudobých klinických studií ukazuje většinou na malý význam infekce v etiologii non-A–E hepatitid, kryptogenních jater- ních onemocnění, hepatocelulárního karcinomu nebo při koinfekci s HCV. Není však doposud známo, zda virus může být spojen s jinými onemocněními, zda jde o tzv. sirotčí virus či zda se stává virulentním pouze za jistých podmínek.

        Klíčová slova: HGV, GBV-C, virus hepatitidy G, HGV RNA, RT-PCR, hepatitida non-A–E, jaterní onemocnění.