Souhrn:
Ventilátorová pneumonie (VAP) je definována jako nozokomiální pneumonie u nemocného invazivně ventilovaného déle
než 48 hodin.Invazivní ventilací je míněna nutnost zajištění dýchacích cest tracheální intubací nebo tracheostomií. Nejčastěji
uváděná incidence VAP u ventilovaných nemocných je v rozmezí 8–28 %. Hrubá mortalita VAP se pohybuje od 24–50 %,
u VAP vyvolané rizikovými patogeny může dosahovat až 76 %. Nejčastějšími patogeny vyvolávajícími VAP jsou Enterobacteriaceae,
Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus, nicméně etiologie VAP se variabilně mění v závislosti na
typu nemocných v intenzivní péči, na délce hospitalizace, na předchozí antibiotické léčbě a na místní epidemiologické
situaci.
Včasná a náležitá léčba významně zlepšuje léčebné výsledky, proto je klinickým cílem co nejrychlejší a nejspolehlivější
identifikace nemocných s VAP. Do současné doby však nebyla stanovena optimální diagnostická strategie a nebylo
dosaženo všeobecného konsenzu o volbě optimálních diagnostických metod pro stanovení diagnózy VAP.
V přehledu jsou uvedeny nejčastěji užívané diagnostické metody VAP včetně radiologické diagnostiky, klinických kritérií,
mikroskopického hodnocení sekretu z dýchacích cest, kvalitativního a kvantitativního hodnocení treacheálního aspirátu,
nebronchoskopických invazivních metod odběru sekretu z dýchacích cest, bronchoalveolární laváže a chráněného stěru.
Autoři uvádějí přesnost, výhody a rizika diagnostických metod. V současné době je zřejmé, že kvalitativní hodnocení
endotracheálního aspirátu je nejvíce senzitivní, zatímco kvantitativní invazivní bronchoskopické metody jsou více specifické.
Je prokázáno,že diagnostická přesnost mikrobiologických metod je podstatně ovlivněna předchozí antibiotickouléčbou.
V závěru autoři formulují osobní názor, že stanovení diagnózy VAP a rozhodnutí, zda zahájit nebo pokračovat v antibiotické
léčbě, by mělo vycházet z komplexního posouzení klinické pravděpodobnosti VAP (hnisavý tracheální sekret, plicní infiltrát,
teplota, leukocytóza, zhoršení výměny plynů), z výsledků vyšetření sekretu z dýchacích cest (mikroskopický nález, kvalitativní
vyšetření, semikvantitativní hodnocení s konzultací klinického mikrobiologa) a ze závažnosti klinické odpovědi organismu
na infekci.
Klíčová slova:
ventilátorová pneumonie – epidemiologie – etiologie – patogeneze – diagnostické metody
|