Likvorea, pneumocefalus, opakované meningitidy, případně jiné příčiny si často vynutí revizi přední jámy lební. Daleko nejčastější příčinou výše uvedených patologických stavů je úraz, iatrogenní postižení, vzácně dlouhodobá nitrolební hypertenze. Analyzovali jsem soubor 61 našich pacientů, u kterých byla v rozmezí let 1997–2005 řešena kranionazální komunikace plastikou přední jámy lební. Průměrně bylo provedeno každý rok 10–15 výkonů. Cílem operačního výkonu byl vodotěsný uzávěr defektu tvrdé pleny a baze lební přímou suturou tvrdé pleny nebo pomoci periostálního laloku na cévní stopce, fasciálním štěpem nebo jiným transplantátem. Konkrétní způsoby provedení byly závislé na aktuálním operačním nálezu. Většina plastických výkonů baze přední jámy lební byla provedena akutně v rámci řešení frontobazálního poranění s hematomem, s impresivními frakturami klenby lební, při otevřených poraněních. Menší podíl tvoří výkony prováděné pro chronickou posttraumatickou nosní likvoreu nebo meningitidy. Ve sdělení se zmiňujeme i o možnosti konzervativního postupu léčby.

        Klíčová slova: likvorea – kranionazální komunikace – báze přední jámy lební