Souhrn:
Epidemie cerných neštovic byly v historii lidstva nezapomenutelnými katastrofami.
Vetšímu rozšírení variolizace, neboli snaze chránit se ockováním pomocí hnisu od
pacientu s cernými neštovicemi, bránily komplikace, které casto koncily jizvami nebo
i smrtí. Nekolik osob se koncem 18. století pokoušelo vyrešit nežádoucí úcinky variolizace.
Patril k nim Benjamin Jesty, který v roce 1774 imunizoval svou ženu a deti hnisem
z kravských neštovic, ale to nijak nesnižuje zásluhy Edwarda Jennera, který
metodu objevil nezávisle a vyzkoušel u 23 osob. Jenner publikoval novou metodu
v roce 1798 a nazval ji vakcinací (z latinského slova vacca, cesky kráva). První pokus
s vakcinací v Praze provedl dr. Karl Bauer. V roce 1801 bylo v ceských zemích ockováno
1910 osob a v roce 1802 již 8120 osob. K rozvoji ockování významne prispela zemská
vláda. V Cechách bylo povinné ockování zavedeno roku 1812 a na šírení informací
o vakcinaci se významne podílely krome lékaru i ucitelé, policie a církev. V dusledku
ockování poklesla v Cechách úmrtnost na variolu ze 2174 na jeden milion obyvatel
v letech 1777–1806 na 215 zemrelých na 1 milion obyvatel v letech 1807–1850. Zemská
vláda se navíc pomocí pomerne prísných zákonu snažila financním i morálním postihem
rodicu neockovaných detí rešit problém, se kterým se setkávají i dnešní pediatri,
kdy se rada rodicu staví k ockování svých detí negativne
Klíčová slova:
variola, variolizace, vakcinace, ockování
|