Endoskopie vstoupila do diagnostiky chorob slinivky břišní v roce 1972 v podobě první endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografie a v následujících desetiletích výrazně rozšířila pole působnosti také do terapeutické endoskopie pankreatu. V současné době reprezentuje společně s abdominální sonografií, computerovou tomografií, endosonografií a nukleární magnetickou rezonancí základní spektrum morfologických vyšetřovacích metod slinivky břišní. Nevýhodnou endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografie je invazivita této metody spojená s rizikem komplikací. Při chronické pankreatitidě může tato metoda posloužit především k posouzení stupně morfologických změn - tedy klasifikaci chronické pankreatitidy, přičemž nejčastěji užívanou je Cambridgeská klasifikace. Metoda na rozdíl od ostatních morfologických zobrazovacích postupů může diagnostikovat varianty a malformace pankreatického vývodného systému, nemůže však s výjimkou chronické obstruktivní pankreatitidy a chronické pankreatitidy při pancreas divissum odhalit příčinu chronického zánětu slinivky břišní a má rovněž velmi omezenou výpovědní hodnotu u diferenciální diagnostiky chronické pankreatitidy a karcinomu pankreatu. Endoskopická retrográdní pankreatikografie není realizovatelná po některých chirurgických výkonech na pankreatu.

        Klíčová slova: ERCP - Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie - Chronická pankreatitida - Pancreas divissum