Souhrn:
Nadměrnou denní spavostí (excessive daytime sleepiness, EDS) trpí necelých 5 % populace a EDS představuje
proto závažný společenský problém. Nejvyšší podíl na snížené vigilitě během dne však mají poruchy
nočního spánku (syndrom spánkové apnoe, syndrom neklidných nohou, případně insomnie), nedodržování
správné životosprávy a hygieny spánku, lékové a jiné závislosti (alkohol, drogy). Přehled je
zaměřen na nově zavedenou mezinárodní klasifikaci centrálních hypersomnií, mezi které je řazena narkolepsie
s kataplexií, narkolepsie bez kataplexie, skupina idiopatických a rekurentních hypersomnií
a sekundární formy hypersomnií, které mohou být průvodním projevem organického i neorganického
postižení CNS. Stručně je uvedena historie jednotlivých klinických jednotek s významem českého přínosu
pro mezinárodní vědecké poznání, jejich epidemiologie a patofyziologie. Podrobněji jsou uvedeny diagnostické
a vyšetřovací postupy, klinický obraz i diferenciální diagnostika. Důležitou úlohu v diagnostice
obtíží má kromě podrobné anamnézy a subjektivního škálování objektivizace EDS, zejména test mnohočetné
spánkové latence (multiple sleep latency test, MSLT) a určení některých biochemických a imunologických
markerů. Deficit hladiny hypokretinu/orexinu v mozkomíšním moku a přítomnost haplotypu
HLA-DQB1*0602 je diagnostickou podporou narkolepsie-kataplexie. V současné době je nejosvědčenějším
lékem při léčbě EDS a zejména narkolepsie modafinil a nadějným lékem k ovlivnění kataplexie je
oxybát sodný.
Klíčová slova:
nadměrná denní spavost, vyšetřovací metody, diagnostický průkaz, diferenciální diagnóza,
narkolepsie, idiopatická hypersomnie, rekurentní hypersomnie, sekundární hypersomnie, léčba centrálních
hypersomnií
|