Cíl studie: Cílem studie bylo zjistit změny lipidového profilu při různých aplikačních formách estrogenní substituční terapie (ERT). Typ studie: Prospektivní randomizovaná studie. Název a sídlo pracoviště: 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha. Metodika: V 12týdenní intervenční studii byl v cross-over designu podáván estradiol perorálně v dávce 2 mg nebo transdermálně v dávce 50 μg denně. Zařazeno bylo 45 zdravých postmenopauzálních žen do 12 týdnů od chirurgické kastrace s průměrným věkem 49 ± 6 let. Studii dokončilo 41 žen a jejich data byla analyzována. Odběry žilní krve byly prováděny na počátku studie a v posledním týdnu každé léčebné intervence. Statistické zpracování výsledků bylo provedeno párovým t-testem. Výsledky: Celkový cholesterol se statisticky významně neměnil. Triacylglyceroly signifikantně (p = 0,004) vzrostly při perorální léčbě z 1,39 ± 0,9 mmol/l na 1,61 ± 0,8 mmol/l. To spolu s nesignifikantním (p = 0,187) trendem k poklesu u transdermální léčby vedlo k označení rozdílu v jejich působení za významný (p = 0,0001). Příznivý vzestup HDL z 1,85 ± 0,39 mmol/l na 2,09 ± 0,42 mmol/l (p = 0,0001) po perorální léčbě je signifikantně (p = 0,009) vyšší než po transdermální terapii s vzestupem na 1,96 ± 0,42 mmol/l (p = 0,029). Také změny LDL jsou příznivější (p = 0,0001) pro perorální léčbu, kdy z iniciální hladiny 3,06 ± 0,97 mmol/l významně (p = 0,0001) poklesl na 2,52 ± 0,71 mmol/l, zatímco po transdermální ERT je pokles na 3,0 ± 1,0 mmol/l nevýznamný. Závěr: S výjimkou triacylglycerolů mají všechny ostatní hodnoty charakterizující metabolismus lipidů příznivější vývoj po perorální estrogenové terapii. Znalost lipidového profilu a jeho změn po jednotlivých modalitách hormonální terapie umožní přísnější individualizaci této léčby.

        Klíčová slova: hormonální substituční terapie, kardiovaskulární nemoci, lipoproteiny, cholesterol