Od ledna 1996 do září 2004 bylo na II. interní klinice – OKH FN v Hradci Králové léčeno pro Hodgkinův lymfom 128 pacientů – 62 mužů a 66 žen s mediánem věku 30 let (rozmezí 17–74). Jako primární léčba byla zvolena chemoterapie (29 %), chemoterapie s radioterapií (69,5 %) a radioterapie (1,5 %). Retrospektivně byla zhodnocena léčba celé skupiny pacientů (n = 128) a poté vyčleněné skupiny pacientů s relapsem a primární progresí (n = 29). Medián doby sledování souboru pacientů byl 41 měsíců (rozmezí 4–107). Průběh pravděpodobností přežití byl hodnocen podle metody Kaplan-Meiera, k porovnávání byl použit logrank test. Primární léčbou bylo dosaženo 111 kompletních remisí (87 %), z toho u 12 pacientů (11 %) došlo k relapsu. U 17 pacientů (13 %) onemocnění během primární léčby progredovalo. 62 % pacientů s relapsem a/nebo primární progresí bylo léčeno vysokodávkovanou chemoterapií s následnou autologní transplantací periferních kmenových buněk. Pravděpodobnosti 4letého celkového přežití a přežití bez známek onemocnění celého souboru jsou 92 % a 86 %. Statisticky signifikantně delší je celkové přežití pacientů s dosažením kompletní remise oproti pacientům bez dosažení kompletní remise po primární léčbě (p < 0,001). Celkové přežití pacientů s relapsem je delší než pacientů s primární progresí (p = 0,002). Úspěšnost léčby Hodgkinova lymfomu závisí na určení optimální intenzity primární léčby stanovené dle individuální prognózy, kdy zásadním krokem je stanovení správného stadia onemocnění v době diagnózy.

        Klíčová slova: Hodgkinův lymfom, primární progrese, relaps, chemoterapie, radioterapie, autologní transplantace periferních kmenových buněk