Úvod: Prognóza vyšších stupňů nemalobuněčné rakoviny plic (NSCLC) je velmi špatná. Jen 15 % pacientů ve stadiu IIIA přežije 5 let od stanovení diagnózy. Účelem neoadjuvantní (indukční) terapie je vyloučit hematogenní a lymfogenní metastázy a způsobit cytoredukci v primárním nádoru před samotnou chirurgickou resekcí. Detekce lymfogenních metastáz je hlavní indikační parametr pro nasazení předoperační chemoterapie, ale tato léčba je často indikována podle CT bez jakékoli bioptické verifikace. Rozpor mezi radiologickým a histopatologickým stagingem pak může v pozitivním smyslu ovlivňovat spíše optimistické výsledky kombinovaných léčebných protokolů zahrnujících předoperační chemoterapii. Metodika: V rámci předoperačního stagingu byla provedena biopsie mediastinálních uzlin. Pokud byly prokázány mediastinální lymfatické metastázy, uzlina byla označena hemostatickým klipem a nemocný byl indikován ke 3 cyklům neoadjuvantní chemoterapie. Pokud nedošlo k progresi, nemocný byl indikován ke kurativní resekci, v rámci lymfadenektomie byla označená uzlina odebrána a odeslána separátně k vyšetření. Byl porovnán rentgenologicky stanovený down-staging s definitivním histopatologickým nálezem a vyhodnoceny regresivní změny v takto označených 57 uzlinách. Výsledky: Klinický down-staging byl prokázán v 21 případě (36,8 %), ale viabilní nádorové buňky byly po indukční chemoterapii nalezeny v 50 (87,7 %) označených lymfatických uzlinách z 57 (100 %). Na druhé straně, uspokojivý stupeň regresivních změn byl verifikován v 49 (86 %) lymfatických metastázách. Závěr: Vzhledem k několika nově prokázaným aspektům efektu neoadjuvantní terapie by tato studie mohla určitých způsobem modifikovat indikační rozvahu při terapii lokálně pokročilých stadií rakoviny plic.

        Klíčová slova: