Úvod: Zlomeniny distálního předloktí patří mezi nejčastější skeletální úrazy v dětském věku. Cílem této práce je analyzovat faktory determinující schopnost remodelace distální metafýzy vřetenní kosti při dislokované zlomenině s ohledem na nutnost eventuální nekrvavé repozice. Materiál a metodika: Základním souborem byla skupina pacientů, kteří byli v roce 2004 léčeni pro frakturu distální metafýzy radia ponechanou k hojení v dislokačním postavení. Rozsah dislokace se pohyboval mezi 8 a 30 stupni. U všech pacientů bylo provedeno následné rentgenové vyšetření s odstupem minimálně 2 let a klinická kontrola rozsahu pohybu v zápěstním kloubu. Stupeň remodelace byl studován v závislosti na délce hojení, věku pacienta a vzdálenosti linie lomu od růstové ploténky. Výsledky: Výsledky jasně ukazují, že u naprosté většiny pacientů došlo k úplné remodelaci vřetenní kosti téměř do anatomického postavení (86 %), kdy významně lepší výsledky byly u pacientů ve věkové skupině 0–12 let. Rovněž významně méně reziduálních dislokací bylo zaznamenáno ve vzdálenosti do 20 mm od růstové zóny. Omezení rozsahu pohybů v zápěstím kloubu nebylo v důsledku reziduální dislokace zaznamenáno. Závěr: Uvedené výsledky jsou jasným doporučením, že zejména v případě mnohočetných poranění nebo polytraumat je možné uvedené poranění ponechat konzervativní léčbě. Rovněž v případech, kdy dojde ke zhoršení postavení nebo redislokaci po repozici, není nutné u pacientů do 12 let repozici opakovat.

        Klíčová slova: radius – remodelace – dětský věk – zlomenina