Výskyt a průběh plicní hypertenze
u systémového lupus erythematodes.
Výsledky tříletého sledování
Tegzová D., Kameník L.1, Musilová L., Štolfa J., Forejtová Š., Soukup T.2,Dorazilová A.3, Al-Hiti H.4, Dostál C.
Revmatologický ústav, Praha, 1Nemocnice Milosrdných sester, Praha, 2II. interní klinika fakultní nemocnice UK, Hradec Králové, 3Hlavův patologicko-anatomický ústav 1. LF UK, Praha, 4Institut klinické a experimentální medicíny, Praha |
|
Souhrn:
Cíl: Byl sledován výskyt plicní hypertenze (PH) u pacientů se systémovým lupus erythematodes (SLE).
Byly zjišťovány rizikové faktory pro vznik tohoto onemocnění a jeho výskyt a průběh ve vztahu
k některým klinickým a laboratorním parametrům. Metoda:Během3 let bylo vyšetřeno 100 pacientů
seSLEs/nebo bez přítomnosti sekundárního APS.Nemocní absolvovali podrobné vyšetření klinické,
laboratorní s vyšetřením spektra autoprotilátek a echokardiografii. Při podezření na přítomnost
PH byla provedena pravostraná katetrizace s posouzením tlaku v a. pulmonalis a dále plicní vyšetření
k vyloučení eventuálního postižení plicního intersticia. Nemocní s PH byli poté průběžně
sledováni a průběh jejich choroby byl kazuisticky rozebrán. U zemřelých pacientů byly zhodnoceny
pitevní nálezy se zaměřením na přítomnost patologických změn plicních arteriol. Výsledky: U 10
nemocných se SLE byla diagnostikována PH na základě echokardiografie, u 2 nemocných byl
echokardiografický nález pouze suspektní a při pravostranné katetrizaci nebyla PH potvrzena.
Všichni pacienti s PH byly ženy. Průměrný věk nemocných při zjištění PH byl 40 ± 10 let, průměrné
skóre SLEDAI bylo 9 ± 11. Ze souboru pacientek s prokázanou PH mělo pozitivitu antifosfolipidových
protilátek 5 pacientek (63 %), sek. APS měly 3 nemocné (38 %). Pozitivitu anti-ds DNA mělo 6
pacientek (75 %), Raynaudův fenomén měly 2 nemocné (25 %). Z orgánové manifestace byla přítomna
lupusová nefritida v jednom případě (13 %), plicní postižení ve 3 případech (38 %) a neuropsychiatrická
manifestace u 4 nemocných (50 %). Embolie plicní proběhla u 3 pacientek (38 %). Lehká PH
(PAP 30–40mmHg)byla ve 4 případech (50 %), středníPH(PAP40–50mmHg)v našemsouboru nebyla
(0 %) a těžká PH (PAP nad 50 mmHg) byla zjištěna ve 4 případech (50 %). 4 pacientky zemřely, z toho
3 měly těžkou PH a i sek. APS (75 %) a u 2 proběhla i plicní embolie (50 %). Ve všech případech byla
příčinou smrti srdeční selhání (100 %). Průměrná doba přežití od zjištění PH byla 1,3 let. Při pitvě
byly prokázány nálezy vaskulopatie plicních arteriol, typické pro PH (proliferace intimy a elastiky
s obturací lumen, mikrotrombózy, plexiformní léze a angiomatózní léze). Vaskulitida prokázána
nebyla. Závěr: PH u SLE se v našem souboru vyskytovala výhradně u žen ve fertilním věku. U pacientek
s PHbyl zjištěn vyšší výskyt sek.APS, antifosfolipidových protilátek, anti-dsDNAprotilátek,
plicního a neuropsychiatrického postižení.U80% pacientů s klinicky manifestní PHbyla při prvých
projevech choroby s dušností přítomna již těžkáPH s následným srdečním seháním. Terapie základního
onemocnění SLE neměla žádný vliv na již vzniklou PH. Infaustní průběh choroby byl u 50 %
nemocných s PH, z nichž u 50 % proběhla i plicní embolie. Zemřelé pacientky byly léčeny standardní
vazodilatační léčbou blokátory kalciových kanálů.
Klíčová slova:
systémový lupus erytematodes, plicní hypertenze, vaskulopatie, antifosfolipidové
protilátky, plicní embolie, orgánová manifestace, srdeční selhání, terapie
|