Počátky historie chirurgické léčby nádorů hlavy a krku se datují již do období rozvoje celkové anestezie v 19. století. Soudobá moderní onkochirurgie hlavy a krku se však v dnešní podobě rozvíjela hlavně až ve 20. století, zejména po druhé světové válce. Podle dostupné literatury provedl první chordektomii (odstranění hlasivky) v roce 1834 Brauers v Belgii, první vertikální laryngektomii v roce 1851 Buck v New Yorku. Rekonstrukci hrtanu po vertikální laryngektomii, jak ji provádíme dnes, popsal Sedláček v roce 1965. Horizontální supraglotickou laryngektomii v současné podobě popsal v letech 1940-1950 Alonso. Odstranění celého hrtanu (totální laryngektomii) provedl poprvé v roce 1873 Billroth, klasickou totální laryngektomii technikou velmi blízkou dnešní popsal v roce 1890 Sorenson. Rozsáhlé nádory hypofaryngu a krčního jícnu se ve větší míře začaly operovat až ve 20. století, kdy se začala rozvíjet rekonstrukční chirurgie. První standardizovanou blokovou disekcí krčních uzlin popsal v roce 1906 Crile. V šedesátých letech 20. století popsal Bocca princip funkční blokové disekce, v osmdesátých letech pak popsal Lindenberg teorii vztahu mezi postižením krčních uzlin a primárním tumorem. Současné rozdělení blokových disekcí krčních uzlin na úplné a selektivní navrhl Medina (po úpravách přijato jako optimální subkomisí pro klasifikaci krčních disekcí amerického výboru pro otolaryngologii a chirurgii hlavy a krku v roce 1991). Z moderních aspektů onkologie hlavy a krku je zmíněna shuntová chirurgie a hlasové protézy u nemocných po totální laryngektomii a princip tzv. záchovných protokolů, které dávají v některých případech možnost uchránit nemocného před totální laryngektomii.

        Klíčová slova: historie - chirurgická léčba - nádory hlavy a krku - laryngektome - hlasové protézy - záchovný protokol.