Souhrn:
Operace krční páteře pro degenerativní spondylogenní onemocnění z předního přístupu jsou výrazně
častější než zadní foraminotomie. Poměr předních výkonů k zadním je asi 7:3. Většina neurochirurgů
preferuje dekompresi z předního přístupu pro lepší dostupnost unkoosteofytů či degenerovaných disků
komprimujících nervové struktury. U nemocných s polysegmentální krční spondylózou s klinicky manifestní
monoradikulopatií C8 je foraminotomie ze zadního přístupu vhodným chirurgickým řešením.
Je technicky jednodušší a bezpečnější, zvláště u obézních či nemocných s krátkým krkem, kde při
expozici etáže C7/Th1 je poměrně vysoké riziko poranění krčních struktur. Stanovení diagnózy radikulopatie
C8 je často problematické klinicky i morfologicky. V letech 2000–2002 jsme vyšetřili 11
nemocných s radikulopatií C8, kteří měli výrazný morfologický nález multisegmentální degenerativní
stenózy dle CT a MRI. Provedli jsme EMG vyšetření k objektivizaci radikulopatie a somatosenzorické
a motorické evokované potenciály k vyloučení komprese dlouhých míšních drah. Pro špatnou přehlednost
úrovně C7/Th1 jsme všem pacientům provedli myelo CT, na kterém se prokázaly lokalizované
komprese v etáži odpovídající postiženému kořeni. Bezprostředně po operaci došlo k ústupu bolestí u 7
osob (64 %), třem pacientům se okamžitě zlepšila svalová síla. Při jasné klinické manifestaci monoradikulopatie
C8 (v korelaci s EMG a grafickým nálezem) se lze prostou zadní foraminotomií vyhnout
náročné dekompresi z předního přístupu, která je v oblasti C7/Th1 zatížena rizikem poranění n.
laryngeus recurrens, ductus thoracicus či kupuly pleury. Navíc při pozdější progresi spondylózy do
vyšších etáží zůstává přední přístupová cesta nezatížená předchozí operací.
Klíčová slova:
cervikální spondylóza, radikulopatie, krční foraminotomie, myelo CT, elektrofyziologie
|