Autoři shrnují dosavadní poznatky o léčbě schizoafektivní a bipolární poruchy. U obou nozologických jednotek je často první volbou kombinace stabilizátorů a antipsychotik, respektive antidepresiv. V 70. letech bylo v popředí zájmu lithium, v 80. letech antikonvulziva a 90. léta jsou charakterizována nástupem atypických antipsychotik. Není zcela jasné, zda atypická antipsychotika jsou stabilizátory nálady, protože chybí dostatek studií. Autoři dále uvádějí vlastní zkušenosti s léčbou schizoafektivní poruchy. Na základě retrospektivní analýzy chorobopisného materiálu zjistili, že v této indikaci byla preferována antipsychotika. Se stabilizátory nálady přicházelo 20/64 (31 %) pacientů, pouze 3/20 (15 %) mělo monoterapii a vzájemnou kombinaci stabilizátorů. Atypická antipsychotika převažovala 46/64 (72 %) nad klasickými antipsychotiky (21/46, 46 %); toto rozložení bylo zachováno i při propuštění. Při propuštění odcházelo více nemocných s antipsychotiky (13 % vs 22 %). Nejčastěji aplikovaným antipsychotikem z atypických byl při přijetí risperidon (39 %), při propuštění olanzapin (35 % z celkového počtu léčených atypickými antipsychotiky).

        Klíčová slova: polyfarmakoterapie, schizoafektivní porucha, bipolární porucha, kombinace se stabilizátory nálady, atypická antipsychotika.