Udvanácti fyziologických novorozenců v průběhu 2. až 7. dne po narození autoři pozorovali hlenovitou sekreci v oční štěrbině, provázenou různým stupněm prosáknutí víček a chemózou spojivek, zejména tarzálních. Etiologickým činitelem novorozenecké oftalmie byla Chlamydia pneumoniae. Oční infekce nebyla detekována ve stejném časovém období a ve stejné porodnici, a to od září 1999 do března 2001. Detekce Chlamydia pneumoniae byla prováděna ze spojivkových stěrů. Otiskové preparáty na sklíčku byly vyšetřeny metodou nepřímé imunofluorescence pomocí specifických monoklonálních protilátek (medac, Germany). V časných stadiích měla sekrece ojediněle sangvinózní příměs, která přecházela většinou do hlenovité a zřídka mukopurulentní formy. V průběhu zánětu se měnil charakter spojivkových symptomů. K prosáknutí dolní přechodné řasy se postupně přidružil obraz pseudofolikulárních změn na tarzální spojivce. Účinnou léčbu zajistil clarithromycin ve forměsirupu v dávce 15 mg/kg/den po dobu čtrnácti dnů. Kontrolní stěry po 14 dnech byly vždy negativní a zároveň ustoupil patologický nález na spojivce. Jedinou komplikací této chlamydiové infekce byla neprůchodnost slzných cest u 7 kojenců, tzn. v 58 %. U všech postižených kojenců byla obnovena průchodnost do jednoho roku života. Otázkou zůstává, jakým způsobem se novorozenec nakazil. V úvahu přichází nozokomiální infekce, dle našeho mínění nelze také vyloučit možnost, že se Chlamydia pneumoniae nacházela v urogenitálním traktu matky a na novorozence byla přenesena průchodem porodními cestami podobně jako k tomu dochází u infekcí Chlamydia trachomatis. Způsob přenosu je předmětem dalšího zkoumání.

        Klíčová slova: ophthalmia neonatorum, chlamydia trachomatis, chlamydia pneumoniae, neprůchodnost slzných cest