Zkušenosti s aplikací 90Y
ibritumomab tiuxetanu (Zevalin®)
u pacientů s non-Hodgkinským
lymfomem z pohledu nukleární
medicíny
Doležal J., Vižďa J., Kafka P., Žák P.1, Belada D.1, Horáček J.1, Ceeová V.1
Oddělení nukleární medicíny FN, Hradec Králové vedoucí MUDr. Ing. J. Vižďa II. interní klinika FN, Hradec Králové1 přednosta prof. MUDr. J. Malý, CSc. |
|
Souhrn:
Úvod: 90Y ibritumomab tiuxetan (Zevalin®) je radioimunokonjugát, jehož základem je
myší monoklonální IgG protilátka, zaměřená proti znaku CD20, který se nachází na
povrchu buněk B-folikulárního lymfomu. Tato monoklonální protilátka je spojena
s 90ytriem (beta zářič).
Materiál a metoda: První aplikaci 90Y ibritumomab tiuxetanu autoři provedli v březnu
2004 u 59letého muže s folikulárním B-NHL, gr. 2, iniciální stadium IVA (postižení
abdominálních paraaortálních lymfatických uzlin a kostní dřeně), který byl diagnostikován
v roce 1996. Pacient byl léčen kombinací CHOP chemoterapie (6 cyklů) a ozáření
(36 Gy) s následnou udržovací léčbou interferonem alfa. Po šesti letech došlo
k relapsu onemocnění, u pacienta se rozvinula paraparéza DK v důsledku infiltrace
páteřního kanálu v úrovni obratle Th 5–7 a postižení obratlů Th 3–10. Po vysokodávkované
BEAM chemoterapii s následnou transplantací periferních kmenových buněk
došlo k ústupu paraparézy a zlepšení stavu. Počátkem roku 2004 nastal druhý relaps,
objevily se bolesti zad. NMR prokázala nádorový infiltrát prevertebrálně v rozsahu
obratle Th 7–10 s tloušťkou do 4 cm. Druhou aplikaci 90Y ibritumomab tiuxetanu autoři
provedli v dubnu 2004 u 65leté ženy s folikulárním, difuzně rostoucím B-NHL, gr. 3,
iniciální stadium IVB (generalizované postižení lymfatických uzlin a pravé ledviny).
Onemocnění bylo diagnostikováno v říjnu 2003. CHOP chemoterapie (6 cyklů) vedla
pouze k navození parciální remise. Zůstala drobná nádorová rezidua mezi kličkami
tenkého střeva, v nadklíčku bilaterálně a nádorová expanze vycházející z pravé ledviny.
Oba pacienti dostali i.v. dvě aplikace rituximabu (MabThera® – neradioaktivní
rekombinantní monoklonální protilátka anti CD20) v dávce 250 mg/m2 s týdenním
odstupem. Poté byl dávkovačem i.v. podán 90Y ibritumomab tiuxetanu o aplikované
aktivitě 11 MBq/kg (celkem 825 MBq) u muže (dávka redukována pro mírnou trombocytopenii)
a 15 MBq/kg (celkem 925 MBq) u ženy. Dávkovač autoři stínili plexisklovým
štítem a dávkový příkon ve vzdálenosti 1 m činil 120 nSv/h. Za 1 hodinu po aplikaci
dávkový příkon ve vzdálenosti 1 metru od hrudníku pacienta byl 1,1 µSv/h a za 24
hodin 0,95 µSv/h. Za 24 a 86 hodin byla zhotovena celotělová scintigrafie na základě
vzniku brzdného záření při interakci beta záření s tkání.
Výsledky: Během aplikace radioimunoterapie nedošlo k žádným alergickým reakcím.
Za 4 měsíce po podání radioimunoterapie u muže došlo podle NMR k parciální remisi,
zůstal pouze reziduální infiltrát před obratlem Th 10–11, u pacientky nastala úplná
remise, při PET/CT nebyla nalezena ložiska hypermetabolismu glukózy.
Klíčová slova:
monoklonální protilátka – 90Y ibritumomab tiuxetan – non-Hodgkinský
lymfom – CD20
|