Východisko. Nízká úroveňa erobní zdatnosti spolu s vysokým podílem tělesného tuku jsou významnými rizikovými faktory kardiorespiračních onemocnění a diabetu 2. typu. Není dosud zcela jasné, zda působení těchto faktorů je vzájemně ovlivněno, nebo zda působí odděleně, nezávisle na sobě. Cílem práce bylo posouzení vztahů vybraných ukazatelů tělesného složení a aerobní zdatnosti skupiny obézních žen. Metody a výsledky. Skupině 31 obézních žen rozdílného věku (25–54 let) bylo měřeno procento tělesného tuku pomocí metody duální rentgenové absorpciometrie (rozmezí 40,8–58,8 % tuku). Pomocí bioimpedanční metody byl stanoven podíl buněčné a mimobuněčné tukuprosté hmoty. Zátěžovým testem na bicykloergometru byl zjišťován maximální tělesný výkon a maximální spotřeba kyslíku (VO2max) obézních žen. Průměrné hodnoty VO2max vyšetřované skupiny byly 2,09±0,38 l.min-1, resp. 22,82±3,79 ml.min-1 kg-1, resp. 44,05±7,03 ml.min-1.kg-1 tukuprosté hmoty. Byla nalezena významná pozitivní závislost absolutní VO2max na tělesné hmotnosti (R=0,4758; P<0,01), naBMI (R=0,5004; P<0,01) a namnožství tukuprosté a buněčné hmoty (R=0,5138; P<0,01, resp. R=0,4983; P<0,01). Nebyla nalezena významná závislost VO2max na kg hmotnosti na množství tělesného tuku. Závěry.Aerobní zdatnost vyjádřená pomocímaximální kyslíkové spotřeby na kg hmotnosti není významně ovlivněna podílem tělesného tuku obézních žen. Množství buněčné tukuprosté hmoty obézních žen má výrazný vztah k jejich aerobní zdatnosti, vyjádřené absolutní maximální kyslíkovou spotřebou.

        Klíčová slova: tělesné složení, aerobní zdatnost, kyslíková spotřeba, obezita.