Výskyt a řešení prolongovaného úniku vzduchu
po plicní lobektomii
Šafránek J., Vodička J., Špidlen V., Klečka J., Šimánek V., Houdek K.
Chirurgická klinika FN Plzeň, přednosta: prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. |
|
Souhrn:
Úvod: Prolongovaný únik vzduchu (prolonged air leak – PAL 7 dní po operaci) je častá komplikace po plicní resekci. Prodlužuje dobu
hrudní drenáže, hospitalizace, zvyšuje pooperační morbiditu a ekonomické náklady.
Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili soubor 256 provedených plicních lobektomií v období 2002–2007, kdy pooperačně zakládáme
aktivní hrudní drenáž. Sledovali jsme pohlaví, věk, předoperační hodnotu FEV1/FVC, operačně přítomnost pleurálních adhezí, zaniklých
interlobárních rýh (použití staplerů k resekci) a zřetelných bul, počet odebraných mediastinálních uzlin, typ lobektomie (horní vs.
dolní), užití stapleru a nedorozvinutí plíce 2 cm na RTG v den operace.
Výsledky: PAL byl zaznamenán u 26 (10,1 %) pacientů a jim byl hrudní dren ponechán v rozpětí 8–34 dní (průměr 15,9 dne). V 7 případech
jsme provedli změnu aktivní hrudní drenáže na pasivní (v průměru 14,4 den po operaci; min. 11, max. 22 den). Sedmkrát jsme
měnili pozici hrudní drenáže a jen jednou jsme byli nuceni pro PAL reoperovat. Dispozici k PAL vykazují především pacienti s FEV1/FVC <
80 % (p-value = 0,0066; odds ratio = 3,494), s nutností staplerové resekce interlobární rýhy (p-value = 0,0118; odds ratio = 3,070) a muži
(p-value = 0,0471; odds ratio = 3,200).
Závěr: Zejména u pacientů s predispozicí vzniku PAL se snažíme optimalizovat operační postup šetrnou technikou i pooperační léčbu,
včetně časného převodu aktivní hrudní drenáže na pasivní.
Klíčová slova:
prolongovaný únik vzduchu – plicní lobektomie
|