Techniky umělé reprodukce vyvolávají od roku 1978 intenzivní diskusi o etických souvislostech technologických zásahů do lidské reprodukce. Je zřejmé, že názor, zda lidské embryo je či není člověkem, má přímý dopad na to, jak se z hlediska morálky díváme na selektivní potraty, zmrazo- vání embryí a výzkum na embryích. Snaha o definování morálního statutu embrya nabývá rozmě- ru interdisciplinárního výzkumu. Filozofický pohled na embryo má bezprostřední dopad na snahu o řešení praktických problémů. Tato práce věnuje pozornost morálnímu statutu embrya. Autor tvrdí, že tento morální statut můžeme zkoumat dvěma způsoby. Za prvé na bázi představ o podstatě - pak by člověk měl být osobou od okamžiku koncepce. Nebo náš pohled na embryo může být dějinný, v souvislosti se společenským a historickým kontextem. Ať už je náš pohled jakýkoli, pokud si nejsme jisti v otáz- ce, zda embryo je či není člověk, měli bychom s ním zacházet jako s člověkem.

        Klíčová slova: ontologický personalismus, empirický funkcionalismus, embryo, lidské bytí, morál- ní status, umělá reprodukce.