Metabolický syndrom představuje soubor klinických, biochemických a humorálních odchylek, jež vznikají v souvislosti s poruchou účinku inzulinu v metabolismu glukózy. V literatuře se označuje také jako syndrom inzulinové rezistence (IR), mnohočetný metabolický syndrom X, Reavenův syndrom či Kaplanův „smrtící kvartet“. Mezi typické součásti syndromu patří IR, hyperinzulinémie, centrální obezita, esenciální hypertenze, některé typy dyslipoproteinémií, porucha glukózové homeostázy a diabetes mellitus 2. typu, hyperurikémie, poruchy hemokoagulace, endoteliální dysfunkce a zvýšení ukazatelů zánětlivé aktivity (CRP, selektiny, adhezní molekuly, prozánětlivé cytokiny). Syndrom se postupně rozrůstá o další biochemické a klinické projevy, jako je například nealkoholická steatohepatitida, ovariální hyperandrogenismus a hirsutismus, hyperhomocysteinémie a další. Uvedené klinické projevy se téměř pravidelně sdružují, avšak přítomnost všech odchylek není podmínkou pro vyslovení diagnózy metabolického syndromu. V současné době jsou k diagnostickým účelům používána doporučení WHO (1998) nebo doporučení podle NCEP-ATP III (2001), která lépe odpovídají potřebám klinické praxe. Prevalence metabolického syndromu se pohybuje v hodnotách kolem 25 - 30 % u bělošské populace, v závislosti na diagnostických kritériích, která pro jeho stanovení zvolíme. Klinický význam metabolického syndromu spočívá v jeho roli při rozvoji aterosklerózy. Stále je předmětem živé diskuse, zda se na akceleraci aterosklerózy podílí jednotlivé projevy syndromu IR či zda jde o přímý vliv inzulinu, ev. IR. V posledních letech přibývá důkazů o tom, že metabolický syndrom zvyšuje i riziko vzniku některých nádorů, například karcinomů tračníku, prostaty a plic.

        Klíčová slova: Inzulinová rezistence - Inzulin - Dyslipidémie - Diabetes mellitus - Esenciální hypertenze