Cílem práce bylo posoudit vztah nově popsaných žaludečních protilátek (antikanalikulárních a antiluminál- ních) k protilátkám proti cytoplazmě parietálních buněk stanovovaným tradičním způsobem, a současně zhod- notit jejich vztah ke stavu žaludeční sliznice a k infekci Helicobacter (H.) pylori. Nemocní a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 33 nemocných. U všech byla provedena horní endoskopie a odebrány 2 vzorky z žaludečního antra a těla žaludku k histologickému vyšetření a stanovení H. pylori (rychlý ureázový test, histologie). Žaludeční protilátky byly stanoveny jednak klasicky metodou nepřímé imunoflurescence, jednak jako intrakanalikulární a antiluminální protilátky metodou podle Fallera (1996). Indikací k zařazení nemocných do studie bylo zjištění protilátek proti parietálním buňkám klasickým způso- bem nebo histologický nález budící podezření na autoimunitní poškození žaludeční sliznice. Jako kontrolní skupina sloužilo šest nemocných bez prokázaných žaludečních protilátek. Výsledky: Z 23 nemocných, u nichž byly prokázány klasicky protilátky proti parietálním buňkám, byly antika- nalikulární protilátky zjištěny v 17 případech (73,9 %). Falešná pozitivita klasickým způsobem, zjištěná u 6 nemocných, souvisela jednak s jejich slabou pozitivitou, jednak se současným nálezem protilátek proti štítné žláze (zkřížená reaktivita). Průkaz antikanalikulárních protilátek umožňuje přesněji určit specificitu žaludeč- ních autoprotilátek. Srovnáním přítomnosti žaludečních protilátek (antikanalikulárních a antiluminálních) se stavem žaludeční sliznice bylo zjištěno, že průkaz žaludečních protilátek znamená ve většině případů chronic- kou gastritidu, častěji spolu s atrofií nebo střevní metaplazií, nevylučuje však ani normální nebo téměř normální žaludeční sliznici (3 případy). Vysvětlení tohoto pozorování chybí (iniciální fáze autoimunitního procesu?). Aktivita zánětu korelovala s přítomností H. pylori v žaludeční sliznici. Gastritida v kontrolní skupi- ně nemocných bez žaludečních protilátek byla rovněž vázána na H. pylori, avšak 1× byl nalezen i obraz autoimunitní gastritidy bez H. pylori a bez protilátek, který nelze vysvětlit. U nemocných s žaludečními protilátkami byl prokázán H. pylori 7× (41,2 %). U 4 nemocných H. pylori v žaludeční sliznici nebyl přítomen, byly však protilátky proti H. pylori, svědčící pro infekci H. pylori v minulosti a pro možný vztah mezi H. pylori a žaludeční autoimunitou. Závěry: Průkaz antikanalikulárních nebo antiluminálních protilátek je přesnější pro posouzení žaludeční autoimunity než klasický průkaz protilátek proti parietálním buňkám. Ani moderní stanovení žaludečních protilátek nevypovídá s jistotou o stavu žaludeční sliznice. Gastritida je často vázána na H. pylori, avšak nevysvětlíme normální žaludeční sliznici u nemocných s žaludečními protilátkami a naopak autoimunitní typ gastritidy bez žaludečních protilátek i bez infekce H. pylori (vzácné případy). Je nutno také uvažovat o mož- nosti primární infekce H. pylori a druhotného autoimunitního procesu.

        Klíčová slova: Helicobacter pylori – žaludeční autoimunita – gastritis