Fyziologická angiogeneze hraje roli během hojení ran, rovněž během reprodukčního cyklu ženy a během embryonálního vývoje. Angiogeneze je ale nezbytná i pro růst nádoru a jeho metastazování, a proto tedy představuje pochopitelný cíl nádorové terapie. Angiogeneze je složitý proces, který je přísně regulován pro- a antiangiogenními růstovými faktory. Patologická angiogeneze je charakterizována buď zvýšenou (nádory), nebo nedostatečnou (např. ischemická choroba srdeční) neovaskularizací. Avaskulární tumory jsou inhibovány ve svém růstu kvůli svému nedostatečnému zásobení krví. Proto, aby nádory začaly růst, je nutný tzv. „angiogenní switch“, během kterého se zvýší aktivita proangiogenních faktorů a rovnováha se posune na jejich stranu oproti inhibitorům angiogeneze. Nádorové buňky často samy produkují růstové faktory (např. VEGF) a vytvářejí podmínky pro tento angiogenní switch. V antiangiogenní terapii se využívají dva přístupy: 1. snížení aktivity proangiogenních faktorů, 2. terapie využívající endogenních inhibitorů angiogenese. V tomto souhrnném článku jsou popsány perspektivní antiangiogenní léky, aktuálně zkoušeny v klinických studiích.

        Klíčová slova: Angiogeneze - Antiangiogenní terapie - Rakovina