Poznatky a zkušenosti ukazují, že roste množství onemocnění, jejichž rozpoznání a léčení je zcela mimo dosah klasické medicíny, ale zcela v možnostech psychosomatického přístupu. Nejde přitom o tradiční dělení na organické nemoci a funkční poruchy, ale prostě o možnosti komplexního přístupu. Stále platí zásada „diagnosis per exclusionem“, stále platí, že možnosti medicíny končí u jejích biologických limitací. V každém našem sdělení proto považujeme za nezbytné konstatovat, že neexistují psychosomatické choroby ani psychosomatičtí pacienti, psychosomatika ani není samostatným oborem. Psychosomatický je, jako nedělitelná jednota psychických a tělesných dějů, každý člověk. Komplexní, biopsycho-sociální (psychosomatický) přístup je způsobem práce a myšlení, který vnímá člověka v neopakovatelné jedinečnosti a souvislostech jeho životního příběhu. To ovšem v žádném ohledu neznamená podceňování objektivních biologických nálezů a výsledků instrumentálních vyšetření, nýbrž jejich zasazení do složité sítě souvislostí pacientova života v zájmu volby nejvhodnějšího způsobu péče o člověka ve zdraví a nemoci.

        Klíčová slova: komplexní psychosomatický přístup, somatizace psychického prožívání, rozumění významu, kontext pacientova onemocnění, životní příběh jako příběh stonání, medikalizace lidského života.