Přestože metabolický syndrom s inzulinovou rezistencí a jejich důsledky představují zřejmě zásadní faktory v patogenezi aterosklerózy, zánětlivé a infekční aspekty tohoto procesu jsou alespoň u části nemocných nepochybné. Endoteliální dysfunkce byla nalezena jak v experimentu, tak u nemocných po infekci herpes virus simplex 1, cytomegalovirové infekci, infekci Chlamydia pneumoniae či Helicobacter pylori. Není však zřetelné, zda se vždy jedná o přímé specifické působení daného patogenu či o působení následků zánětu - zánětlivých cytokinů, heat shock proteinu či CRP. V posledních letech je diskutována antibiotická sekundární prvence u nemocných po prodělaném infarktu myokardu. Po očkování proti chřipce byl v několika sledováních nalezen pokles výskytu i mortality na akutní infarkt myokardu a mozkové cévní příhody. Sami jsme nalezli významně častější výskyt IgG protilátek proti Chalmydia pneumonie u nemocných s nestabilní anginou pectoris. Tento výskyt byl při tom častější u diabetiků než u osob bez diabetu. Cytomegalovirové infekci exponované endotelie exprimovaly adhezivní molekuly na svém povrchu. Při zvýšení koncentrace glukózy v mediu na 11,0 mmol/l a 16,5 mmol/l byla exprese adhezivních molekul po cytomegalové infekci ještě zvýrazněna. Vztahy mezi infekcí, zánětem a aterosklerózou jsou v posledních letech předmětem intenzivního výzkumu. Stejně intenzivní je diskuse o možných důsledcích těchto nálezů zejména z hlediska prevence aterosklerózy a jejích orgánových komplikací. Hypotéza o podílu infekce a zánětu na patogenezi aterosklerózy je velmi atraktivní. Nálezy, které ji podporují, se sice hromadí, na konečný verdikt si ještě budeme muset počkat.

        Klíčová slova: Ateroskleróza - Infekce - Patogeneze - Prevence - Léčba