Východisko. Nádorové stenózy velkých dýchacích cest komplikují průběh nemoci u cca 50 % nemocných s plicními nádory. Jejich léčba může významně ovlivnit kvalitu života. Mezi domácími ani zahraničními autory není shody ve výběru optimálních metod ani v hodnocení dlouhodobých výsledků léčby. Metody a výsledky. Autoři prospektivně sledovali 130 nemocných s nádorovými stenózami velkých dýchacích cest, z nichž 93 mělo plicní karcinom. Během 6 let podstoupili vedle jiné léčby nádorového onemocnění i výkony intervenční bronchologie (Nd YAG laser, elektrokauter aj.). U 62 % souboru se podařilo dýchací cesty kompletně rekanalizovat. Intervenční bronchologické výkony byly komplikovány u 9 % nemocných. K datu 31. prosince 2003 žilo 32 nemocných, 98 zemřelo. Jeden rok přežilo 23,1 % nemocných, medián přežití celého souboru byl 7 měsíců. Významně horší přežití měli nemocní s plicním karcinomem než s jinými nádory (6 měsíců versus 10 měsíců), významně se nelišilo přežití nemocných celého souboru s úplnou či částečnou rekanalizací, stejně tak nebyly významné rozdíly v přežití nemocných, jimž byla poskytnuta vedle jiných metod intervenční bronchologie i brachyterapie. Významně horší přežití měli nemocní s implantovaným stentem jak v celé skupině nemocných, tak i v podskupině nemocných s plicním karcinomem. Ve vybraném podsouboru nemocných s epidermoidním karcinomem ve stadiu IIIB (n=51) bylo významně delší přežití u osob s úplnou rekanalizací, nevýznamně delší u nemocných s brachyterapií a významně kratší u nemocných se zavedeným stentem. Závěry. Na základě výše uvedených výsledků autoři soudí, že intervenční metody jsou zatíženy nízkým počtem komplikací a mají především paliativní efekt. Délka přežití více závisí na dalších faktorech, jako je rozsah a typ nádorového onemocnění, celkový stav, polymorbidita, věk aj.

        Klíčová slova: intervenční bronchologie, maligní stenózy, plicní karcinom, přežití.