Východisko. Pro stanovení procenta tělesného tuku je v praxi často využívána bioimpedanční analýza. Přesnost výsledků získaných touto metodou závisí na použité predikční rovnici, která musí respektovat danou populační skupinu, tělesné složení jedince, věk a pohlaví. Pro obézní populaci s podílem tuku nad 30 % byla zjištěna potřeba konstrukce speciálních predikčních rovnic. Cílem práce bylo ověřit využitelnost bioimpedanční metody a sestavení vhodné predikční rovnice pro kategorii obézních žen. Metody a výsledky. Skupině 63 obézních žen bylo měřeno procento tělesného tuku pomocí 3 metod:bi oimpedanční metody s tetrapolárním uspořádáním elektrod, bioimpedanční metody s bipedálním uspořádáním elektrod (přístroj TANITA) a metody duální rentgenové absorpciometrie (DEXA). Střední hodnoty procenta tuku získané výše uvedenými metodami (39,9 %, resp. 42,2 %, resp. 48,7 %) se významně lišily. Mezi výsledky získanými tetrapolární bioimpedanční metodou a referenční DEXA metodou byla zjištěna významná korelace (R=0,73). K vyrovnání rozdílů mezi středními hodnotami byla sestavena nová predikční rovnice pro stanovení procenta tuku obézních žen pomocí tetrapolární bioimpedanční metody. Stanovení procenta tuku pomocí přístroje TANITA nevykázalo dobrou shodu s kontrolní DEXA metodou. Závěry. Měření procenta tuku obézních žen pomocí tetrapolární bioimpedanční metody se v této studii ukázalo srovnatelné s referenční DEXA metodou, za předpokladu užití nově sestavené predikční rovnice.

        Klíčová slova: bioimpedanční analýza, predikční rovnice, tělesný tuk.