Souhrn:
Millerův-Diekerův syndrom se řadí mezi mikrodeleční syndromy, neboť fenotyp je výsledkem hemizygotní
delece regionu 17p13.3, kde je mapováno nejméně 50 různých genů. Fenotyp je klinicky charakterizován těžkou
hypotonií a faciální dysmorfií s vyhlazeným frontonazálním úhlem a vystupujícím horním rtem nad mikrognatií,
dysplazií níže uložených ušních boltců a bitemporálním zúžením. Křeče, rozvíjející se spasticita s opisthotonem,
neprospívání a těžká růstová a vývojová retardace a někdy vrozené srdeční a ledvinné vady vedou k časnému
úmrtí již v kojeneckém, nejpozději batolecím věku. Sekčně je zjišťována lisencefalie s vyhlazeným povrchem
mozku či ojedinělými rýhami frontálně nebo okcipitálně, pachygyrie, hypoplazie corpus callosum, rozšíření
mozkových komor, piškotový tvar průřezu mozku v důsledku rozšíření Silviových sulků. Histologicky nalézáme
heterotopická ložiska šedé hmoty a dysgenezi mozkové kůry pouze se 4 vrstvami buněk.
Ve sdělení je popsán Millerův-Diekerův syndrom u tříměsíčního chlapce, etiologií byla čerstvá strukturální
chromozomální mutace.
Klíčová slova:
Millerův-Diekerův syndrom, mikrodelece 17p13.3, lisencefalie, těžká hypotonie, křeče, rozvoj
spasticity, faciální dysmorfie, neprospívání, časné úmrtí, etiologie v nové nebo děděné mutaci
|