Principem hybridního zobrazování je kombinace původně samostatných vyšetřovacích metod do jedné modality. Ideální je spojení metody poskytující funkční informace s metodou poskytující informace anatomické a morfologické. V případě PET/CT, kombinované pozitronové emisní tomografie s výpočetní tomografií, poskytuje PET informaci o metabolismu tkání, CT poskytuje anatomicko-morfologický obraz. V diagnostice plicních procesů hraje PET/CT nezastupitelnou úlohu ve schopnosti určit biologickou povahu ložiskových plicních lézí, ve stagingu maligních plicních nádorů a v kontrole terapeutického účinku zvoleného léčebného postupu. Vzhledem k pravidelnému celotělovému snímání se zvyšuje celková výtěžnost vyšetření o diagnostiku mimoplicních lézí. Vyšší prostorová rozlišovací schopnost CT vyšetření zvyšuje v kombinovaném vyšetření senzitivitu samotného PET a naopak vysoká specificita PET vyšetření v diagnostice morfologicky netypických plicních procesů zvyšuje specificitu samotného CT. Spojení obou metod do jedné modality PET/CT přispívá ke zvýšení senzitivity a specificity obou metod, ke snížení radiační zátěže pacienta a ke zkrácení celkového diagnostického procesu. Nejužívanějším radiofarmakem v PET/CT diagnostice je 2-deoxy-2(18F)fluoro-D-glukóza (FDG), proto se v praxi zpravidla hovoří o FDG PET/CT.

        Klíčová slova: pozitronová emisní tomografie (PET) – výpočetní tomografie (CT) – fluorodeoxyglukóza (FDG) – diagnostika – zobrazování