Cíl studie: Hodnocení účinnosti a bezpečnosti různých dávkovacích režimů Sulperazonu u závažných infekcí v intenzivní péči. Typ studie: Multicentrická, prospektivní, observační. Název a místo pracoviště: 31 pracovišť v České republice (Anesteziologicko-resuscitační oddělení – ARO, chirurgické a interní jednotky intenzivní péče – JIP, chirurgická oddělení). Materiál a metoda: Observováni byli nemocní se závažnou infekcí léčení Sulperazonem, kteří byli v období od března do září 2002 hospitalizováni v intenzivní péči nebo na chirurgických odděleních vybraných pracovišť. Byly sledovány: základní demografické parametry; typ onemocnění;základní diagnóza pro přijetí do nemocnice; diagnóza pro hospitalizaci na daném oddělení; typ infekce (který byl indikací antibiotické – ATB – léčby);přítomnost sepse; rizikové faktory infekčních komplikací; APACHE II skóre při zahájení léčby; SOFA skóre a TISS při zahájení léčby a po jejím skončení; typ indikace léčby Sulperazonem (lék 1. nebo 2. volby); antibiotická léčba před léčbou Sulperazonem, během ní a po ní; denní dávka Sulperazonu; počet aplikací Sulperazonu za 24 hodin; délka léčby Sulperazonem; důvod ukončení léčby; nežádoucí účinky a jejich souvislost s léčbou; leukocyty; CRP; INR před léčbou a po jejím skončení; typ patogenu a jeho eliminace; perzistence nebo superinfekce. Byla hodnocena účinnost a bezpečnost léčby Sulperazonem u jednotlivých typů infekcí s ohledem na různé dávkovací režimy. Výsledky: Bylo sledováno 198 nemocných – 133 (67 %) mužů, 65 (33 %) žen, z nichž 195 (98,5 %) bylo léčeno v intenzivní péči. Průměrný věk byl 62 ± 15,2 let; hmotnost 79,2 ± 18,0 kg; výška 172,8 ± 9 cm; APACHE II medián 20; vstupní hodnoty SOFA medián 7; TISS medián 34; leukocyty medián 14,1; CRP medián 141; INR medián 1,29. Důvodem hospitalizace byla nejčastěji onemocnění GIT (n=148, 74,7 %), cévní onemocnění (n=75, 37,9 %) a onemocnění respiračního systému (n=51, 25,8 %). Nejčastější indikací ATB léčby byly břišní (60,1 %) a plicní (53,1 %) infekce. Sepse byla diagnostikována u 102 nemocných (52 %), rizikové faktory byly přítomny u 178 nemocných (89,9 %). Nejčastějšími rizikovými faktory byly invazivní cévní vstupy (n=142, 71, 7 %), umělá plicní ventilace (UPV) (n=111, 56,1 %) a diabetes mellitus (n=52, 26,3 %). Sulperazon jako lék první volby byl podán 63 nemocným (31,8 %), jako lék druhé volby byl aplikován po selhání předchozí ATB léčby (n=77, 38,9 %) nebo na základě mikrobiologického vyšetření (n=58, 29,3 %). Průměrná délka léčby Sulperazonem byla 8,4 ± 3,1 dne (medián 8 dní), dávka 4 g/24 hodin byla podána 102 nemocným (51,2 %), dávka 8 g /24 hodin 66 nemocným (33,3 %). Nejčastěji byl Sulperazon aplikován ve 2 denních dávkách (n=155, 78,3 %), 4krát denně byl podán 28 nemocným (14,2 %). Během léčby Sulperazonem došlo, ve srovnání se vstupními hodnotami, k významnému snížení dysfunkce orgánů, k poklesu hodnot leukocytů, CRP, TISS a INR. Léčba byla klinicky hodnocena jako úspěšná u 141 nemocných (71,2 %), 36 pacientů (18,3 %) bylo převedeno na jinou ATB léčbu, 14 (7 %) zemřelo na základní onemocnění a 6 (3 %) na infekční komplikace. Nežádoucí účinky (dyspeptické obtíže) byly pozorovány u 16 nemocných (9,1 %) a pouze u jednoho nemocného byly důvodem přerušení léčby. Mikrobiologické hodnocení bylo provedeno u 136 nemocných (68,7 %). Eliminace agens bylo dosaženo v 77 (56 %) případech, perzistence nebo superinfekce byly pozorovány u 37 případů (27 %), resp. u 22 (16 %). Úspěšnost léčby u ventilátorové pneumonie byla 70,2 %, u pneumonie jiného typu 66,6 %. Ve srovnání s úspěšností léčby peritonitidy (61,4 %) byla prokázána významně vyšší úspěšnost léčby u infekcí žlučových cest a pankreatu (84,2 %, p=0,02). Při smíšenémtypu onemocnění byla efektivita léčby významně nižší (51,6%,p=0,02) než u interního (73,2 %) a chirurgického onemocnění (75,4 %). Nebyl prokázán významný vliv dávkovacího režimu (velikost dávky za 24 hodin, ani počet aplikací za 24 hodin) na úspěšnost a bezpečnost léčby jak u všech infekčních komplikací celkem, tak ani u jednotlivých typů infekcí. Závěr: Úspěšnost léčby Sulperazonem v léčbě závažných infekcí u nemocných v intenzivní péči byla vyšší než 70 %. Nejúčinnější byla léčba u žlučových a pankreatických infekcí (84,2 %), nejnižší efektivita léčby byla pozorována u difuzních peritonitid se septickými stavy (61,6 %). Vyšší dávkování Sulperazonu nevedlo ke zlepšení efektivity léčby, v léčbě plicních infekcí byl pozorován nevýznamný trend zlepšení léčby při užití vyššího dávkování Sulperazonu. Vyšší denní dávka Sulperazonu (8 g/den) je bezpečná a nevede ke zhoršení orgánových funkcí. Léčba Sulperazonem je dobře tolerována a je spojena s nízkou frekvencí nežádoucích účinků.

        Klíčová slova: Sulperazon – závažné infekce – úspěšnost léčby