Peritoneální dialýza je jednou z možností léčby nemocných se selháním ledvin. Nezbytnou podmínkou chronické peritoneální dialýzy je dlouhodobě správně fungující peritoneální katétr. Cílem této práce bylo porovnat výskyt komplikací po laparoskopické (34 pacientů) a po laparo- tomické (27 pacientů) implantaci peritoneálního katétru. Ve skupině pacientů po laparoskopické implantaci katétru byl častější výskyt úniku dialyzátu (časný „leak“) podél katétru v pooperačním období oproti skupině pacientů po laparotomické implantaci (41 % oproti 18,4 %). Vycestování katétru z malé pánve bylo v obou skupinách srovnatelné (14,8 % oproti 11,1 %). Časná infekce tunelu podél katétru se vyskytla u 1 pacientky po laparotomické implantaci katétru. Průměrná délka laparoskopického výkonu byla význam- ně kratší ve srovnání s laparotomickým výkonem (24 oproti 30 minutám). Pacienti s výskytem časného úniku dialyzátu se nelišili od ostatních věkem, hodnotami celkové bílkoviny a sérového albuminu, v této skupině bylo však větší zastoupení pacientů s diabetem (63 % oproti 33 %). Vzhledem k vyššímu výskytu časného úniku dialyzátu ve skupině po laparoskopickém zavedení katétru jsme učinili následující opatření: těsně uzavíráme incize po průchodu portů, s perito- neální dialýzou začínáme nejdříve za 14 dní po implantaci peritoneálního katétru (tzv. „break- in“ perioda) a dbáme na včasné zařazení pacientů do peritoneálně dialyzačního programu (především diabetiků).

        Klíčová slova: selhání ledvin - léčba - peritoneální dialýza - peritoneální katétr - laparotomie -