Cílem práce byl rozbor základních demografických a epidemiologických údajů o pacientech léčených pro zlomeninu pánve. Soubor tvořilo 204 pacientů (74 žen, 130 mužů) hospitalizovaných v Traumacentru FNKV v Praze v letech 2002–2006. Vyšší výskyt mužů proti ženám byl signifikantní (p = 0,001). Věk pacientů byl 15–93 let, průměr 42,8 let. Dominantním způsobem vzniku poranění byly dopravní nehody (128 pacientů – 63 %), dále pády z výšky (61 pacientů – 30 %), z toho se u 20 pacientů (10 %) jednalo o suicidální pokus. Vyšší zastoupení žen po suicidálním pokusu bylo signifikantní (p = 0,044). Zlomenina typu A se vyskytla u 42 pacientů (21 %), typu B u 101 pacientů (49 %) a typu C u 61 pacientů (30 %). Operovaných bylo 10 % zlomenin typu A, 32 % typu B a 50 % zlomenin typu C. Rozdíl počtu operovaných pacientů se zlomeninou typu A a typu C byl signifikantní (p = 0,008). Zemřelo 15 % pacientů se zlomeninou typu A, 13 % se zlomeninou typu B, 40 % se zlomeninou typu C. Rozdíl počtu úmrtí pacientů se zlomeninou typu A a typu C byl signifikantní (p < 0,001).

        Klíčová slova: zlomeniny pánve – demografická studie – epidemiologie