Infekce dolních močových cest patří mezi nejčastější bakteriální záněty v populaci dospělých žen. Sporadická infekce obvykle nepředstavuje diagnostický a terapeutický problém. Recidivující infekce dolních močových cest se významně podílí na snížení kvality života postižených žen. Hlavní rizikový faktor vzniku uroinfekce představuje kolonizace pochvy a hráze uropatogeny, ale jen spolupůsobení dalších predisponujících momentů (např. imunosuprese, uretrální stenóza, urolitiáza, divertikl uretry, diabetes melitus nebo močová inkontinence) vede k rozvoji recidivující infekce. Správná primární léčba uroinfekce a adekvátně použitá forma prevence recidiv je velmi výhodná nejen z pohledu individuálního, ale i z pohledu globálního (vysoké náklady na diagnostiku a léčbu recidiv, vzestup rezistence a hrozící snížení úspěšnosti moderní léčby). Nejčastější profylaktickou modalitou je kontinuální léčba malou dávkou antimikrobiálního přípravku, dále se používá i postkoitální antibiotická léčba nebo imunomodulační terapie. Ženám v postmenopauze se rovněž doporučuje lokální vaginální estrogenní léčba zlepšující známky urogenitální atrofie a snižující poševní pH, které je důležité v prevenci patologické bakteriální kolonizace pochvy. Rozhodnutí o individuální volbě léčebně-preventivního postupu u recidivujících uroinfekcí musí vždy předcházet zhodnocení rizikových dat a pozitiv či negativ použitého přípravku.

        Klíčová slova: recidivující infekce močového traktu, komplikace, profylaxe, antimikrobiální terapie, imunomodulační terapie, estrogeny.