Souhrn:
Počet pacientů po těžkém poškození mozku stále stoupá, zejména z důvodů rostoucího
počtu dopravních prostředků a obliby rizikových sportů v rámci volného času.
Pacienti by po ukončení akutní zdravotní péče měli dosáhnout optimální kvalitu života.
Tento požadavek je závažný i z eticko-zdravotně politických důvodů. Právě pro
funkční zlepšení u těchto přežívajících těžce postižených pacientů je rozhodující, aby
rehabilitace byla zahájena již během akutní fáze hospitalizace a byla prováděna
s kontinuitou k rodinné, sociální a profesionální reintegraci. Cílem studie je posouzení
funkčního výstupu 48 pacientů po těžkém traumatu mozku (Glasgow Coma Scale
GCS < 8 bodů po nejméně 24 hodin), kteří absolvovali včasnou multisenzoricky orientovanou
neurorehabilitaci. Včasná rehabilitace byla zahájena během akutní fáze
onemocnění na odděleních intenzivní péče. Délka včasné neurorehabilitace na oddělení
byla v průměru 18 dnů (4–78 dnů). Více než 90 % pacientů bylo přeloženo na
lůžkové oddělení neurorehabilitace. Hospitalizace na těchto odděleních trvala v průměru
3 měsíce. Výsledky této studie souhrnem ukazují vysokou míru úspěšnosti včasné
neurorehabilitace, která již začíná ve fázi akutního onemocnění. Polovina pacientů
je v soběstačnosti při propuštění klasifikována jako nezávislá. Rok po traumatu je
to již většina pacientů, kteří dosáhli vysoké míry nezávislosti v aktivitách denního
života. Přes tyto pozitivní výsledky jsme byli také jeden rok po traumatu mozku konfrontováni
u pacientů s různými perzistujícími deficity, nejen senzomotorických
funkcí, ale také poruch chování a komunikace. Zlepšení těchto funkcí je pro dosažení
vyšší míry profesionální reintegrace nesmírně důležité. Méně než 50 % pacientů
bylo během prvního roku po traumatu schopno vrátit se do práce.
Klíčová slova:
těžké traumatické poškození mozku, včasná rehabilitace, výsledná
funkční kapacita
|