Souhrn:
V poslední době se vedle klasického pojetí cerebela jako koordinátora motoriky podařila prokázat účast mozečku
ve vyšších nervových funkcích. Kromě jiného má na tom velkou zásluhu experimentální výzkum na zvířatech,
kde se často využívá modelů s geneticky podmíněnou degenerací cerebela (Lurcher, pcd, staggerer, hot-foot,
weaver), anebo zvířat původně zdravých po zničení či porušení mozečku. Pokusná zvířata můžeme testovat
pomocí specifických motorických metodik (rotující ocelová mřížka, rotující válec, kulaté dřevěné břevno, lávka,
věšák, hrazda, vertikální a šikmá mřížka, žebřík),metodik prostorového učení (Morrisovo vodní bludiště, radiální
bludiště, jamkové pole) a metodik diskriminačního učení typu pasivní avoidance (step through, step down).
Z experimentálních výsledků vyplývá, že poškození či degenerace mozečku zhoršuje motorické dovednosti
i kognitivní funkce. Postižení mozečku však úplně nezabraňuje motorickému a prostorovému učení, neboť
motorické dovednosti Lurcher i hot-foot mutantů se díky cvičení zlepšují, i když nedosahují úrovně zdravých
kontrol. Ve stadiu pokusů je farmakologické ovlivnění degenerace mozečku i možnost náhrady zaniklých buněk
transplantací.
Klíčová slova:
mozeček, degenerace, mutant, učení, kognitivní funkce
|