Z přehledu vyplývá, že hlavním problémem vývoje obličeje s rozštěpem patra je nedostatečný růst horní čelisti v anteriorním směru, případně posteriorotace čelisti dolní. Faciální růstový typ je charakterizován poměrně malým pubertálním zrychlením, výraznější růst je patrný pouze u dolní čelisti, ale u chlapců oproti dívkám můžeme zaznamenat zřetelný růst obličeje i po 15. roce života. Obojí má významné vývojové konsekvence. Zhoršení okluzních poměrů během puberty je více důsledkem vyčerpání kompenzačně adaptačních schopností dentoalve- olární složky horní čelisti předchozí ortodontickou terapií než urychleným růstem. Za takové situace mohou do určité míry účinně kompenzovat zhoršování sagitálních mezičelistních vztahů fixní aparáty, kdy obnovení překusu proklinováním horní dentoalveolární komponenty je důležitým mechanismem k ovlivnění pozice (zasunutí) dolní čelisti. Nejpříznivější vývojovou situací pro pacienta je posteriorní posun mandibuly v čelistním kloubu v kombinaci s rotačním typem spadajícím do neutrální zóny. Vývoj obličeje ovlivňují také použité chirurgické metody, ale rozhodující pro příznivý výsledek léčby je správně vedená a účinná ortodontická terapie. S ohledem na značnou variabilitu vývoje u rozštěpů musí být přísně individuální.

        Klíčová slova: rozštěpy rtu a patra – růst a vývoj obličeje – kompenzační mechanismy –