Východisko. V průběhu spánku dochází ke změnám v aktivitě autonomního nervového systému, jejíž charakteristiky se liší v jednotlivých spánkových stádiích a pravděpodobné jsou též změny během jednotlivých spánkových cyklů. K přesnému zhodnocení autonomní aktivity lze využít spektrální analýzu variability srdeční frekvence (SA VSF), která nám podává přesné informace ohledně aktivity jednotlivých subsystémů autonomního nervového systému, tedy sympatiku a parasympatiku. Metody a výsledky. U 11 zdravých subjektů byla provedena celonoční polysomnografie, přičemž na základě současné registrace EKG byla provedena též SA VSF. Hodnocen byl celkový spektrální výkon variability srdeční frekvence a dále relativní hodnoty jeho jednotlivých komponent, a sice pásmo velmi nízkých frekvencí (very low frequency – VLF), pásmo nízkých frekvencí (low frequency – LF) a pásmo vysokých frekvencí (high frequency – HF). Rovněž byly hodnocena absolutní délka RR-intervalu. Zastoupení LF komponenty v normalizovaných jednotkách bylo signifikantně vyšší v REM spánku oproti NREM spánku. HF komponenta v normalizovaných jednotkách byla naopak signifikantně vyšší v NREM spánku než během REM spánku. Poměr LF/HF, vyjadřující sympatovagální rovnováhu, dosahoval maximálních hodnot během REM spánku a minimální hodnoty byly zjištěny v průběhu NREM spánku. V průběhu noci bylo zjištěno postupné prodlužování RR-intervalu a rovněž postupné snižování hodnot LF/HF poměru. Závěry. SA VSF se ukázala jako citlivá metoda schopná detekovat změny autonomní nervové aktivity v průběhu spánku s posunem sympatovagální rovnováhy ve prospěch sympatiku během REM spánku a naopak s převahou parasympatiku v průběhu NREM spánku. Rovněž byl zjištěn pozvolný posun sympatovagální rovnováhy ve prospěch parasympatiku v průběhu noci.

        Klíčová slova: autonomní nervový systém, spánek, variabilita srdeční frekvence.