Diabetes mellitus (DM) jako součást onemocnění chronickou pankreatitidou (ChP) patří mezi sekundární DM s typickou inzulinodeficiencí. Prevalence a incidence DM při ChP je závislá na zvolených diagnostických kritériích, geografických podmínkách i délce trvání zánětu slinivky břišní a jeho stupni. Na základě našich zjištění během 15letého sledování poruch glukózové tolerance a sekrece inzulinu u nemocných s ChP předkládáme v souhrnu některé dílčí výsledky (publikované i nepublikované). Nejpočetnějším sledovaným souborem bylo 122 nemocných s ChP diagnostikovanou podle morfologického obrazu při ERCP. Odhalili jsme vzájemný úzký vztah mezi stupněm morfologického poškození vývodného systému pankreatu na jedné straně a poruchou glukózového metabolismu i endogenní sekrece inzulinu na straně druhé. Zjistili jsme, že hodnoty C-peptidu jsou u nemocných s ChP a normální glukózovou tolerancí významně nižší ve srovnání se zdravou populací a u nemocných s ChP a DM jsou významně nižší oproti neobézním diabetikům 2. typu. S trváním ChP se postupně hladiny C-peptidu snižují a zvyšuje se výskyt diabetu, ale ani při trvání DM u ChP nedosahuje C-peptid nulových hodnot jako u DM 1. typu. Ke včasnému odhalení diabetu u ChP nestačí posouzení glykémie nalačno, která může být v mezích normy i při významně zvýšených poststimulačních hladinách, ale je nutné provedení orálního glukózotolerančního testu.

        Klíčová slova: Diabetes mellitus - Chronická pankreatitida - Inzulin - C-peptid