Autoři získali 50letou zkušenost s psychostereotaktickými operacemi, které indikovali na základě klinických obrazů psychicky nemocných. Logickou analýzou dosažených výsledků s cílenými operacemi v hypothalamu, limbické soustavě a v neokortikálních strukturách mozku vytvořili vlastní fyziologickou koncepci o funkci nervové soustavy v oblasti myšlení. Elementární myšlení hypothalamu spočívá na poměrně jednoduché paměti, která obsahuje přípustné hodnoty komponent vnitřního prostředí. Narušení některé z nich se základním operátorem myšlení vyhodnotí a další operátor rozhodne poruchu vyrovnat. Příkaz splní podřízené výkonné struktury organismu. Na vyšší úrovni mozku se funkce paměti podstatně rozšíří. Jejím obsahem se stanou konkrétní představy, do kterých se působením smyslů zobrazí reálné prostředí. Zaznamená se však do ní též zkušenost s výsledky minulých rozhodnutí. Paměť tak slouží výběru optimální odpovědi na přijaté podněty, které se hodnotí širokou škálou pocitů. Operátor hodnocení podnětu, po kterém následuje výběr ze zkušeností uložených v paměti, je oporou pro konečné rozhodování. Na nejvyšší neokortikální úrovni mozku se obrovská paměť stala samostatným stupněm vývoje, nezávislým na objektivní realitě. Vedle konkrétních představ obsahuje jejich zástupné znaky, slova, která jsou základem abstraktního pojmového myšlení. V paměti se vytyčují cíle v úloze skutečných podnětů pro rozhodování do budoucnosti, které se opírá o předvídání výsledku. Vstupem fyziologického myšlení do psychologie mohou se objasnit takové stránky psychiky člověka, jakými jsou emoce, motivace anebo vědomí, které dosud podléhají subjektivnímu pohledu.

        Klíčová slova: fyziologie myšlení, paměť, hodnocení podnětu, výběr, předvídání, rozhodnutí