Souhrn:
Úvod. Nemocní se zánětlivými revmatickými nemocemi jsou ohroženi zvýšeným rizikem infekce,
která je i vedoucí příčinou mortality revmatoidní artritidy a systémového lupus erythematosus
(SLE). Očkování těchto nemocných by mohlo snížit riziko závažných infekčních komplikací, mohlo
by však být spojeno s exacerbací základního onemocnění. Kazuistika. Popsán případ 24leté pacientky,
u které s odstupem3 týdnů došlo k rozvoji velmi těžkého SLE s multiorgánovým postižením
(meningoencefalitida, polyserositida, pancytopenie, nefritida, myozitida, sekundární antifosfolipidový
syndrom) a vysokými titry autoprotilátek. Při pulzní léčbě metylprednisolonem s následnou
perorální kortikoterapií onemocnění dále progredovalo a zlepšení přinesla až plazmaferéza, na
kterou navázala pulzní intravenózní léčba cyklofosfamidem (6 pulzů).Terapie vedla až ke kompletní
remisi onemocnění. Po roce sledování byla pacientka léčena jen udržovacími dávkami metylprednisolonu,
azatioprinem awarfarinem, jejím jediným problémembyla iatrogenní steroidní katarakta.
Zpětně bylo zjištěno, že se pacientka v dětství přechodně léčila pro juvenilní idiopatickou artritidu,
která byla dlouhodobě v remisi. Závěr. Riziko vzniku autoimunitního onemocnění po očkování je
u zdravých jedinců velmi nízké a dosavadní zkušenosti ukazují, že je očkování (s výjimkou živých
vakcín) bezpečné i u nemocných se zánětlivými revmatickými chorobami ve stabilizovaném stavu.
Exacerbace onemocnění v souvislosti s očkováním nelze však zcela vyloučit, jsou však popisovány
ojediněle a v kontrolovaných studiích však pozorovány nebyly. U nemocných s vysokými dávkami
imunosupresiv nemusí být očkování dostatečně účinné a doporučuje se účinnost vakcinace kontrolovat
vyšetřením titru příslušných protilátek.
Klíčová slova:
zánětlivá revmatická onemocnění, revmatoidní artritida, systémový lupus, očkování
|